KDO NEVĚŘÍ NA ZÁZRAKY, NENÍ REALISTA

 Svoje kukátka jsem poprvé otevřel 9.3.1972 v Praze. Někteří známí tvrdí, že jsem se určitě narodil v maskáčích a kanadách. Jiní, že jsem měl v tu chvíli v ruce meč a oštěp a další, že jsem v ruce držel bibli a pod hlavou měl Ottův slovník naučný. Ten den začala nejbizarnější etapa mého života.

  Když mi byl jeden rok, byl mi jeden rok. Myslím, že o rok později jsem na tom byl podobně.

   Když mi byly tři roky, usnul jsem v psí boudě. Vyhlásili po mě pátrání. Dodnes nechápu, jak to, že mě na tom nejbezpečnějším místě nikdo nehledal.

  Když mi byly čtyři měl jsem kamaráda, o kterém jsem si myslel, že je na celý život.

  Když mi bylo pět, vyhořel dům ve kterém jsme bydleli. Plameny tenkrát spolykaly prodejnu n.p..Narpa, dvě, nebo tři bytové jednotky, strašidelné schody, tisíc gumových indiánů, velikou romantickou zahradu a poslední hezké vzpomínky na bezstarostné dětství. Zbytek noci jsme strávili u romských sousedů, o kterých mi ve školce tvrdili, že nám jednou rozpárají břicha.

  V šesti letech jsem šel do školy. 1. den mě zaujal knoflík na kabátě mé třídní učitelky natolik, že jsem jej chtěl ukroutit. Dlužno napsat, že v onom kabátě byla učitelka oblečená.

  Když mi bylo sedm dostal jsem poprvé dvojku z chování.

  Když mi bylo osm dostal jsem poprvé trojku z chování.

  Když mi bylo 9, nechtěli mi dát z chování čtyřku. Tenkrát se to mohlo. :c)

  Když mi bylo deset, setkal jsem se se smrtí poprvé tváří v tvář. Zamrkala na mě, šikovně mě obešla, přerazila mi páteř a způsobila silný otřes mozku.

  Když mi bylo jedenáct, seděl jsem poprvé na koni.

  Když mi bylo dvanáct, vyhrál jsem přírodovědnou soutěž, napsal svou první knihu a zjistil, že mám příšerné závratě. Kniha byla blbá, tak jsem ji vyhodil.

  Když mi bylo třináct, rozhodl jsem se, že poznám co je za všemi obzory.

  Když mi bylo čtrnáct, snědl jsem všechnu moudrost světa. Ten rok jsem utekl z domova. Po víkendu jsem se vrátil, takže si mého útěku nikdo nevšiml.

  V patnácti letech jsem postavil svůj první srub a začal plánovat revoluci. Tu na štěstí v mých sedmnácti  udělal někdo jiný. Také jsem ten rok zjistil, že jsem nesnědl všechnu moudrost světa. Já na ní totiž napsal recept a pak ji uvařil.

  Když mi bylo šestnáct, uspořádal jsem vojenské manévry. Dodnes nechápu, jak jednoduché bylo, přesvědčit více než stovku dospělých lidí, aby v seveřanských a jižanských uniformách v mokru a dešti běhali po lese a hráli si na vojáky.

  V sedmnácti letech jsem se divil, že se dá udělat nekrvavá revoluce.

  Když mi bylo osmnáct, naučil jsem se šermovat. Také mi málem amputovali nohu.

  Když mi bylo devatenáct, měl jsem lásku o které jsem myslel, že je na celý život.

  Když mi bylo dvacet, rozbil jsem letadlo a založil svou první politickou stranu.

  Když mi bylo dvacet jedna. Poprvé jsem zkrachoval.

  Když mi bylo dvacet dva, pochopil jsem, že ne  vždycky člověk za svou práci dostane zaplaceno.

  Když mi bylo dvacet tři, setkal jsem se poprvé s maminkou své dcery.

  Když mi bylo 24 koukal jsem poprvé na zasypanou štolu z druhé strany, než je zvykem.

  V pětadvaceti jsem založil Univerzitu ,,Umbenica“.

  Když mi bylo dvacet šest, chtěl jsem se usadit.

  Když mi bylo dvacet sedm, setkal jsem se, se Satanem.

  Když mi bylo dvacet osm, začal jsem skládat básně.

  Když mi bylo dvacet devět, dokončil jsem svou první sbírku..

  Když mi bylo třicet, přešel jsem Evropu pěšky, zatrpkl jsem a poznal, že už není žádný obzor, za kterým bych chtěl cokoli objevovat.

  Když mi byl 31 rok naučil jsem se dělat vitráže, péct chleba v remosce a začal trénovat na Swissalpine

  Když mi bylo 32 zavřel jsem svou poslední hospodu a založil firmu na řešení neřešitelných problémů.

  Když mi bylo 33, setkal jsem se s Ježíšem, který mě uzdravil z depresí a dal jsem mu svůj život. V tu chvíli skončila bizarní etapa mého života a začala etapa vítězná.

  Ve čtyřiatřiceti jsem byl zasnoubený a vyhlásil jsem válku Satanovi. Zasnoubení trvalo dvanáct dní. Válka trvá dodnes.

  Když mi bylo 35, přestal jsem mít iluze a začal věřit na zázraky.

  Když mi bylo 36 založil jsem svůj první sbor.

  Když mi bylo 37, narodila se mi dcera. Nikdy jsem ji neviděl. Ještě před tím pragocentrik, egocentrik a excentrik v mé osobě odešel do ,,vyhnanství“ v malém, odlehlém městečku, na okraji světa.

  Když mi bylo 38 začal jsem pracovat na své ilustrované bibli.

  Teď je mi 39 a mám před sebou hromadu práce. :c)

  Malá sumarizace: Během svého předchozího života jsem založil 8 excentrických klubů, jedno volné sdružení, dvě politické strany, jednu armádu, 3 firmy (na založení dalších dvou jsem se spolupodílel), jednu universitu, dvě nekřesťanské církve, jeden sbor křesťanský a jeden sbor pěvecký. Složil jsem asi 500 básní (cca 50 se jich povedlo), vyrobil cca 200 vitráží a nakreslil stovky obrázků, vydal jsem jedno CD a jednu básnickou sbírku.

  Byl jsem dvakrát bohatý a 6x jsem přišel o veškerý majetek.

  ŽIVOT JE NÁDHERNÝ