Pole snů

V uplakané rudé tmě

přikrytá dvojicí přesmutných víček,

kde vyprahlé pole snů,

osvícené stovkou svíček,

suchými rty, co šeptají chomáčky

Božího slova,

a modlitbu svou říká,

kde nohy znavené

tisícem zbytečných kroků,

zalitá prosbou kajícníka,

kde věčná strast

hnojená popelem vyhaslých dní,

co ztrácí přání svá,

během mnoha roků,

kde vyslovíš nutkání poslední,

uprostřed trsů šalvěje…

vyrostla další naděje…