OBYČEJNÝ ŽIVOT
Dva západy zamykám Dělám to tak dvacet let V okně ráno zabliká Pestrostí starých palet Mám tu teplo a svou skrýš Svých pár metrů čtverečních To mi stačí A mám být nešťasten - či šťastný
Stále stejnou ulicí Po ránu vzduchem tvarován Tepu města proudnicí Do jeho srdce tlakem hnán Mám tu vše co můžu chtít Práci stravu život byt Svět svůj celý A mám být smutný - či veselý
Nejtěžší krok je ten první I když jej stačí udělat a jít Kam budu chtít To je můj obyčejný život Z velkých snů jsou nyní drobné střepy Nebolí
Zábavu si najdu sám Když dostanu chuť se bavit O nic víc se nestarám Možná svěřím se svým známým Mám tu domov a svůj klid Cokoli mohu dokoupit Jenom nevím Zda jsem bohatý - či chudý
Nejtěžší krok je ten první...
Chtěl bych to zkusit jinak Vody jemně rozvířit Mít vše jiné a něco nemít Stvořit nová pravidla - jenže
Nejtěžší krok je ten první...
|