DOPIS

Každý den je unikát
Směska snů překvapených
Souher náhod i precizních soukolí
Jak ses cítil asi
Když jsi prošel průjezdem
Zůstal's tam stát - jako sloup
Nemoh' ses smát - ani hnout

Ani mrknout

Schránka je zamčená
Něco zvláštní však je v ní
Bílý papír obálky se uvnitř skví
Otevíráš dvířka
Svůj dopis v dlani máš
Předmět nemá - co je v něm?
Ústa němá - úžasem
Kdo může psát?
Co jen chtít by měl ti
Relikt dob minulých

Éra slov
Dopisů
Je dávno dávno pryč
Přestarých
Úmyslů
Ten neznatelný zvyk
Do schránky jít - známku dát
Nehledat kde je "Odeslat"

Den za dnem prolétá
Dopis máš uschovaný
Ve své pýše leží zde nepřečtený
Tady chceš ho míti
Coby artefakt generací
Sebe se ptáš - co je v něm
Z domněnek plášť - upředen
Na sobě má

A kdo
Než ty
Teď smí jej otevřít

Vzít
a číst...

Kdo víc než ty sám
Kdo víc než ty sám
Kdo víc než ty sám

/recitativ/

Víš, takový tys byl vždycky
Váhavý až běda, a v pozadí

To je cest kterými se dáti
Ale kdo za tebe má rozhodnout
Možná tví známí
Či oči mámy
Tak moudré jsou

Kudy jen dál, Sisyfe    
Já nikoho neuvěznil
Svůj balvan si vláčíš
Je bílý a tvárný
Však táhne tě níže
Překroč stín - zbav se tíže
Přečti svůj dopis v obálce skrytý  
I ty

Kdo víc než ty sám
Kdo víc než ty sám
Kdo víc než ty sám...