Toulám se ulicemi nazdařbůh a sama Tak moc bych chtěla a nemám kam jít Kam se ukrýt kam jen se schovat Sama před sebou v tichu se ukrýt
Černobílé ticho jak na starých fotkách Přilétá ke mě Zaznívá V Ozvěnách
Hejno vran nad střechami dopoledne ruší Po očku se dívají na lidskou zem sem dolů Jsem malá Francouzka s utrápenou duší Zpívám s orchestrem kostelních zvonů
O lásce kterou nic a nikdo nepřekoná Jak světlo dveřmi Prosvítá V Ozvěnách
Žiju můj život nějak rozpolcená napůl Sama jsem tu ale mé srdce tepe jinde V horách a lesích tam pod oponou mraků Vytrácím se chřadnu scházím bez něj
Jít bych chtěla vrátit jej tělu zas Jen jeho tlukot Slyším tam V Ozvěnách
Já vím že mi není žádné pomoci Musím sama zvládnout to osamění A pak z něj vyjdu jiná a posílená
Dříve než se navždy Ztratím V Ozvěnách
|