K večerní seanci

kulatě

vystavěná zeď

kolem tvého

snění

dovolila rozlomit

mozaiku svébytného

umění

zastavit se

u stromu co vyrostl

z komína

S duší deštně usměvavou

s povahou vratce stálou

s prosebně roztěkanýma

očima

zahleděnýma do

pestrosti temné noční

ulice

Usínáš

do akvarely zbarvené noci

Pokaždé ráno

zasteleš své vodou rozmyté

sny

do své oázy - nezapomínáš...

Posnídáš vážný výraz

do tváře

a zapíjíš

studeným klidem

Namísto abys

odešel

Přicházíš...