Krok vpřed, dva zpátky

Ohlíží se za sebe, kolem,

za ní se kroutí vrásky.

Okno do snu zavřené.

Křičí, mlčí, usmívá se.

Prostoru ubývá, ani nedýchá.

Ironií zalévá se a poslouchá,

jak hladinu zvyšuje.

Sama k sobě připoutaná, obklopená

zrcadly starých časů.

Ukájí se v šedém koutě,

stojí před soudem nahá.

Slova tečou po zdech

až mrazí po zádech.

Srdce buší na hranici únosnosti,

ostříhám tě z hříchů minulosti!