|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Bublím
Bublina. Bublina iluzí, představ a snů. Guláš pocitů s příchutí reality. Tak nějak to máme všichni. Myslím, že každý máme svou bublinu. Průser nastane, když bublina praskne. Člověk zamrká, protře si nedůvěřivě oči, jestli vidí dobře nebo se mu to jen zdá. Pocítí divno u žaludku a trochu křeče v břiše. Může se přidat něco jako bolest hlavy nebo lehká závrať. Je to patová situace. A není to moc fajn.
Když se to stalo mě, připadala jsem si jako tele, co čumí na nová vrata. Když se rozbije sklo, zůstanou střepy. Střepy se zametou a je uklizeno. Když praskne bublina, není co zametat. Jen ve zduchu zůstanou dlouho stopy, které jsou cítit. Záleží na každém z nás, jak moc máme vyvinutý čuch. Asi existují různé prototypy čichacích buněk a úroveň citlivosti je individuální. A protože žijeme v tržním hospodářství, tak se vydělává i na bublinách a bublení. Proběhl mi hlavou celý systém. Nešťastník či nešťastnice přijdou o svoji bublinu, jdou za psychologem, psychiatrem nebo do hospody nebo si něco drahého koupí, aby si vyléčili své zraněné ego a všechny tyto léčebné metody stojí peníze. Po regeneračním období, které je u každého z nás jinak dlouhé, nastane proces stavění bubliny nové nebo aspoň pokus o stavbu. Málokomu se to povede hned na poprvé, ale i tací se najdou. Osobně už nikoho takového neznám. I ta nejpevnější bublina, kterou jsem znala, praskla. Přišla jsem na to, že se lidé sdružují přirozeně podle druhů bublin a existují samozřejmě sdružení nebublinářů a dokonce zapřisáhlých odpůrců bublin. Pochopila jsem, co znamenají dlouhé pohledy na dna půllitrů a proč se alkoholické nápoje podávají ve skle. Pochopila jsem, proč se věští z křišťálové koule a proč se můry spalují u žárovek. Vzpomněla jsem si na svoji kočku, jak čuměla do akvárka a proč děti mají rády rampouchy a kostky ledu ve sklenici s limonádou. Naše podvědomí se s námi narodilo a už od narození hledá svoji bublinu. Jako malou mě fascinoval bublifuk a konečně chápu proč všechno, co je důležité (i varlata) má tvar koule. Myslím, že rozumím škodolibým výrobcům parfémů. Aby to nebyla taková nuda, zamíchali s feromony. Člověk je tvor omylný, naivní a pitomý a nechá se rád oblbovat. Až potkáte někoho s telecím výrazem, jak hledí na dno půllitru, buďte na něj hodní. Je to chudák, který hledá novou bublinu, pže tu minulou někde ztratil nebo ji rozbil a nebo sama praskla. Každý parfém jednou dojde a nic nevoní pořád stejně. Možná je to chyba, možná ne. Mám oblíbený parfém, ke kterému se vracím. Mám své sny, touhy a cíle a taky mám svůj nos a čuch na průsery a přirozenou nedůvěru k bublinám.
|
|
|
