Romance pro Lucinku

Podle měsíčních paprsků ladím lyru,
abych možná naposledy zpíval Paní své,
snad bude usínat v Božím míru,
když hrát ji budou prsty láskou prokřehlé.

Tak tkám ji z tónů lehkou šálu,
pro spanilý krček uličnice malé,
vedu melodii kouzelného bálu,
kde tančí dnešní popelky zvědavé.

Pod její kroky Bůh perly rozsypal,
to pro lásku k jejímu smíchu,
její tváře jarní vítr něžně ovíval,
aby setřel těžkého žití tíhu.

Je krásná jak démant v diadému,
či půvabná duha na obloze,
dokáže do srdce přinést změnu,
ohnivě zářící ve své kráse.

Má skrytý půvab večernice,
která s nadějí prosvětluje oblohu,
má v sobě jas křestní svíce,
která svítí ke zlem raněnému oku.

Je prostá dívka, vznešená dcera Boží,
mé srdce ji hřeje u nohou,
snad jednou hlavu bezpečně složí,
přikryta Láskou jedinou.

Tak váži tóny do písně smíru,
abych možná naposledy zpíval Paní své,
snad bude usínat v Božím míru,
když hrát ji budou prsty láskou prokřehlé.