Byla tma a kolem té tmy se točila noc. Kolem noci oranžové světlo a se světlem přicházela podivně melodická hudba nesourodosti.

Byla snad trochu šílená, jiná, ještě nepříliš dobře známá a nepojmenovaná.

Byla uprostřed. Nebyla spokojená a před očima se rozprostíraly hvězdy. A tak běžela jak o závod a vzduch se jí sám vsakoval do dmoucích se plic. Běžela a ústa se křivila podle hrubé předlohy s nápisem ,,úsměv“. Byl to úsměv těžkosti, možná taky síly.

A v jejích očích se zračily hvězdy... Ale ONA běžela za Měsícem.