Až zazní vše a možná mnohem víc
až, dá-li bůh, mě zrodí půlměsíc
tak zavřu dveře, ať mi neuteče dech
a okna zatluču a zamknu všechny cely
bych byl sám v té chvíli rozechvělý
své prsty smočím v hloubi ve vírech

Má podoba přibitá za noci na vrata
vlkodlak bez rukou, podoba rozťatá
nutím se v hovoru rozetnut ve dví
vyšplhat nahoru, vyšplhat ze tmy
jak socha kristova podoben muži
rozprostřu náruč krvavé růži
vypálím oči ve slunci, v žáru
podoben králi Baltazaru

Já slýchám ďáblův hlas
který mě stroze nutí
stoupnout si před obraz
a skočit bez perutí

jen na moment, jen na chvíli

avšak v plném květu

tam uvidím sám sebe

jak stojím ve skeletu 

Až zdi se přitisknou tak těsně k mému tělu
až si dlaně rozvzpomenou na žulovou stélu
na zlověstný odraz, obrys vlastní tváře
jak podivně roztřesené písmo kronikáře
po nebi letí ptáci, hejno v symbolu
zběsilé koně paží vzepnou se ze stolu!

Vzepnou se vysoko,splašené včely
ve žluté šmouze jsem rozetřelý
a olej ve vzduchu, dýchám ho, piju
krčím se v koutě, jen houpy hou
mé ruce nejsou mé a nohy nepřídou
já nežiju umírám, spíš umírám žiju

tělo je rozbité, střepy a pérka
kolíčky na prádlo, v těle mi štěrká
kolíčky na prádlo,včely a střepy
anebo nevidí, možná jsem slepý?

ne

mé slunce je jen temnější a zarůstá

keřem plané růže přes ústa

která odvkétají jako jejich listy

beze vzdoru s tváří konformisty

mé slunce jen temné a už zarůstá

keřem a mou kůží přes ústa

když bortím se zas do středu svých cel

ne kněz, ale ďábel nepřišel

jen slýchám jeho hlas
který mě stroze nutí

stoupnout si před provaz

a stáhnout slunce zraněné

ten ďábel je mi bůh
a káže bez pohnutí
ten satan, jméno růže
na špičce skleněné

rákos se rozvlní v předsíni zvolna
jako by chtěl počkat na harmoniku
a voda sama bude mému jménu svolná
a na paži ten cejch, cejch všech odpadlíků