Nezná to, dívá se a asi má strach.

Všechno je divně hranatý a tvrdý, projde tím, ale chvíli je jako síto.

Všechno kolem má tendenci ho dělit.

A ten tvor co tu leží, to teplé vlhko, ten ho tu drží.

Stav toho tvora ho tu drží. I tvor se bojí, cítí to, ale nechápe.

Proč ho sem stvořil, proč ho nenechal v ráji ?

Tady musí stále kontrolovat kudy propouští myšlenky.

Vůbec v tomhle nechutném světě netěsní.
...konečně, ...může odejít, ten tvor se nějak mění.

Probudila se s pocitem strachu, někdo tu byl, je si tím jistá.