Spustil jsem sérii... tvých fotek

(sne, nevím jak je zastavit!)

podkroví - průchod moře

 

vane sem odevšad 

ohýbá strop

lehce se spouští

dotéká do tvých ramen ňader

odplavuje oči

 

Chodci

slaví halasně podvečer vikýřů

posvátného skryta - neodkryta

 

ukazují si co prosakuje prostorem

dávají dětem rita

zaujetí věčné paměti

míjení...

 

Sedíme pod tou střešní hrází

k sobě čely a s úplností světel

všímavé řeky

prastaré dýchající trámy

 

borové

dubové...