"O   staré   aleji   ... 

Řádek      stromů

  ve   známé      ulici,

a      za   každým      čeká   překvapení. 

Za   prvním    – okno   do      dětství,   k  

lednovému      vykročení,   k      zasmušilému

  pohledu;

((  -sveřepost       v   duši,

                          vlněný   šat   ))

Za   druhým    - vzpomínka   na      přesladké   chvíle,

ve      kterých   se      zdálo,

že      všechno   by      lehce      šlo,   jen

                                       kdyby      se   to      smělo 

Za      třetím    - rozbahněná      krajnice,

radost      z   překročení,

úlevný   pohyb      nohou   na      rohožce,   a  

jeden      z   obrazů,      co  

jen       při   tomto

                    zastavení

lze      uvidět 

Za      čtvrtým    – bezstarostnost,

letní      stín,   zasloužený      chládek

  a      nedočkavé   tetelení      se

z      očekávání -

- bude   to      nové,   otec      přichází   z

práce 

Za   pátým    – táhlé      povinnosti

a   beznaděj      podzimního      odpoledne      venku

pod      okny   –  je      sice   sobota,      ale  

tak      zavřená;   v      blátivém  

                                             marastu

zůstávají      stopy 

Za   šestým    - to   už      je   kousek      dál,   chvíli     

od   vchodových      dveří;   bolest      z   ohlédnutí

se;   na      rohu -

  - jen   správně

vykročit.   Ta

alej;

      včera

byla      jiná  ((   ...i      zítra  

bude      - asi ...  )).

."