ze tmy děl

člověkem z rozkoše

myslí, kořenem v zemi

úplatni svým tělům, kmeni

pro lásku v očích, slzy

před tím než zrozen byl, stál

odsouzeni k vlasti, stát!

shrnuti v pěst a bolesti,

cestou ke smrti

jediná

trnitá

křikem provázena

větrem svázána

zla neurčita

bysta

popel

téměř

cosi

nahodile

nedokonale

promiň mi mou marnost

jíž potokem stéká k zemi

doléhá na pevnost a ničí ji

trhám svůj šat

věřím-li

má se to stát