Obraz se jménem ve rtuti

fixou vepsaný

ve zdech vložený

sní svůj příběh

jediného slova

mířící do věty

odložené vzpomínky

spleteny v jemné sítě

já dal, co jsem právě měl

zvuk oněměl

přenesl se do roviny

z obyčejné a bytostné mlhoviny

ty tu stojíš, sedíš, zíráš

dech svůj vnímáš

mluvíš k sobě

přes ze mě

vztah

já, ty, prostředník

mluvím k tobě

ty se šklebíš

ale cítíš

pociťuješ...

že vryl jsem se do tvých úst