O tobě, patníku a mě

V chladném, teplém, přítulném,

muzikou a vášně oken

přivřeném

seděl sem na patníku uprostřed

ulice,

večeru chladném, teplém,

v závratích přítulném.

Kdyˇy opilec prochází,

ulicí plnou,

však i prázdnou,

Seděl jsem na patníku

myšlenky a sám,

nemám ,

v přítulném večeru teplém,

zámcích a tajích

závratně přítulném!

Jsi ztracená a přesto

nalezená;

S ornamenty dějin,

hříchy nepoznamenaná,

V přítulném, chladném, teplém,

vlahém,

jsi sama,

já sám.

Život je patník, pomník

sám,

sama

A přesto fayn.

v přítulném večeru...