Lampy svítily tmou ulice   
                      Chodci si jich nevšímali.
                      Byl jsem jedním z nich
Mé oči sklouzly z hvězdné oblohy k stínům u nohou. 
                      Až teď jsem si všiml lamp
Můj stín, stín dvou lidí, výrazný pouze v místě
                                          jejich setkání
                      válel se po špinavé zemi
A já si nebyl jist,
                               jestli to je opravdu jen hra světla
                               nebo ve mě žijí dva lidi
                             s troškou společného, černého stínu
             Netušíc, kterým z nich vlastně jsem 
                            sklonil jsem svůj zrak stranou
Padl na další stín
Vrhala jej stará omlácená lampa ne stranu, kde jsem jako dítě cítil srdce
               a přestože dnes říkají, že srdce leží uprostřed,
               stín nalevo jsem byl já 
     Třásl se, ačkoliv jsem stál na místě
     třásl se v blikajícím světle
     třásl se, ale neutekl
                                                   nemohl
-zatímco rozdvojený stín dávno sklouzl za má záda
             Ztratil jsem jistotu, kdo je čím stínem,
             kdo komu kryje záda,
             ukazuje tvář

Přišel jsem domů a chtěl o tom něco napsat
ale jediný, kdo vrhla stín,
byla moje tužka 
                                                                                            vrhala jej do mě