Jedu vlakem a nevím, kde vystoupit. Tadá-tadá-tadá. Nemám lístek. Řek jsem průvodčímu, že jestli mi nedá pokoj, tak vyletí z vlaku. Kurva. Málem se posral. To dělá ta kérka co mám v ksichtě. Páni. Mít kérku v ksichtě je být skoro bůh. Jo. Jsem boží kluk. A s tím kvérem v kapse nepřekonatelnej boží kluk. Klidně típnu týpka. Ne pro pětku nebo dvacku. Takových jsou plný kriminály. To by muselo bejt něco většího. Třeba meloun. Páni. Mít tak meloun. Šel bych do bordelu a koupil si couru s největšíma kozama. Za ty kozy bych jí tahal a pak by dostala pár facek. A možná bych jí típnul. S melounem můžete típnout koho chcete a nic se vám nestane. Vážně. A ještě vám poděkujou. Na ten kvér v kapse musím pořád sahat. To je věc.

     Zavřu se v kupéčku, vytáhnu ho a přehazuju z pravé do levé. Beng-beng. Otevřu okno. Co kdybych si jednou prásknul ? Nikdo to neuslyší. Zamířím z okna a prásk. Cítím tu sílu. Je to nádhera. Lehnu si a usnu.

     Probudím se a čumím z okna. Představuju si za tou černou tmou moře. Když jsem byl malej, fotr sliboval že k moři pojedem, ale musím držet hubu. Prej to dělají všichni fotři. Večer přišel a strkal to do mě. Zavřel jsem oči a představoval si to moře. Hovno. Zavřeli ho peďáka zkurvenýho do lochu. Vojel nějakýho kluka před naší školou. Chápete ? Do tý školy jsem chodil. Vlastně pak už moc ne.

     Fotr vylez z krimu za čtyři roky. Bezzubá troska. Prásknul jsem mu hned ve dveřích. Vod tý doby jsem ho neviděl. Matka mně sbalila kufr a prej táhni.

    Tak jsem šel. Je mi líp. Jezdím vlakama a teď mám dokonce kvér. Na dalším nádraží vystoupím. Je to nějaký malý městečko. V sámošce vedle nádraží štípnu jídlo. Je tam pošta. Rozhodnu se hned. Vlezu na tu poštu a ani se nemaskuju. Na poště jsem jen já a nějaký dědek. Počkám až vypadne. Jdu k přepážce. Pokladní mě tak divně pozoruje. Vytáhnu kvér a namířím jí ho do ksichtu. Celá zkoprní. "Naval prachy mrcho," zařvu a hrozivě se na ní podívám. Začne bulit. Kurva. Nesnáším ženský bulení. Přes otvor v přepážce protáhnu ruku a z otevřené pokladny beru hrst bankovek. Ani se nehne. Strčím prachy do kapsy a vyběhnu z pošty ven. Uvědomím si, že pořád v ruce držím kvér. Rychle ho zastrčím za opasek kalhot a běžím pryč. Na nádraží jsem akorát včas. Právě odjíždí vlak. Naskočím do něj a jedu. Bezpečí. Sednu si do volného kupé. Chce si přisednout nějaký dědek, ale zatvářím se tak, že radši odejde.

     Přepočítám prachy. Asi dva tisíce v padesátkách. Kurva. Třesou se mi ruce. Sáhnu na kvér, a to mě uklidní. Přijíždíme na další nádraží. Je obšancované fízlama. Jak to tak rychle stihli ? Že jsem netípnul tu mrchu na tý poště!

     Vyskočím z druhý strany vlaku. Slyším psí štěkot. Utíkám směrem k nějakým vagónům a pro jistotu vytáhnu kvér. "Jménem zákona stůjte," ozývá se za mnou. Tůdle-nůdle. Nejsem debil, jsem boží kluk. Slyším jak střílí. Už jsem skoro u těch vagónů. Těsně za mnou funí pes. Otočím se a vystřelím na něj. Zakňučí a padne. Svině. Chci běžet dál. Najednou pecka do nohy. Spadnu na zem. Koupil jsem to. Necítím bolest. Nemůžu se postavit a tak se plazím. "Odhoďte zbraň," zařve fízl asi tři metry ode mě. To neznáte božího kluka. Zamířím na něj a chci vystřelit. Bum. Chytl jsem jí někam do hrudníku. Kvér mi vypadl z ruky. V puse cítím krev.

     A zase ten zvuk.  Tadá-tadá-tadá. Z posledních sil zvednu hlavu a vidím, jak po vedlejší koleji přijíždí vlak. Z oken čumí samý plešatý kokoti, mávaj vlajkama  a řvou : Spartáááááá, Spartáááááá,  bůzerantů partááááá !!    

    Všechno se točí a mně je  příjemně teplo. V uších mi začíná hučet a já vím, že právě tak nějak hučí moře.....