Zbloudilá, málo známá chut´

Přesvatý domov

Přesvaté domovy

Vidiny se ke mně sklánějí

vždy v množném čísle

cest vedoucích zpět

V zatáčce pod lesem

zvědavé zrcadlo

které tam kdysi dali

pitvoří obrazy

mé rozpačité kroky

asfaltovou zem

Vrostlé do krajiny

v náruči křivých břízek

 je odsouzené mýlit se

jak  marná udice

jak špatně nastavená tvář

v níž ryjí praskliny

rej věcí v pohybu

kreslený na šišato

Dýchám vzduch neskutečna

Mísí se do něj divný rmut

zbloudilá  málo známá chut´

znamení pověrečná

Slunce se honí se stíny

ztrnuly hlasy ptáků

Prázdno je mezi květy

kde často nocovalo

zpoždění drobných včel

Pravda je v šlépějích

Čas tudy a ne dávno

Olbřími kroky šel