Pár vět

Nostalgické vzpomínání na heřmánkovou vůni,

Vzpomínání jen na ni, na tu co mi jde k vůli.

Lesy šedé, uprostřed dub, jen co si tak stojí,

Nádherně hnědé, oči tvoje, proč nejsi jen mojí.

Pár vět, pár slov na lavičce, čas ten se už nevrátí.

Jen ty a vůně heřmánková, nikdy se mi neztratí.

Možná příště, možná nikdy, se mi to už nestane.

Možná jistě, možná víš kdy, až heřmánek tu zavane.

Ať promluvím a nebo mlčím na věky…

Ať prozradím se, nebo trpím staletí.