|
U polic ohýbaných hřbetů
přísná souměra bílé a šedi
jakoby strachu ze sousedů
hledání světa je poměr s číslicemi
písmeny
i plíšky z krasohledu
zprvu netečné
však časem, jak přívětivíš, snaží se taky snažit
nakonec ti dovolí už jenom tak brouzdat
a třeba čekat
co se stane
za okny město
v květnu umí vonět piškotky i vodou
lísá se dovnitř, tlamkou často tak moc roztomilou
pak se ale stáhne
jak je to tu cítit leskem vlhkých dlaní
(paní za putlem)
zvyklá
jsi dopředu, co se týče stránek
za dvěma třemi regály
posloucháš, že stěny knihoven šeptají zpátky
co jsme šeptali
a jiné věci, ty co prošeptali cizí
je ryzí láska k tisku
mám rád papír, utlačovali jej a nakukali
že jsou jen dvě barvy
(má a tvá)
bílá tma se tlačí do očí a my
už asi půjdem
-1- | 
