|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Jaký už Kamenáč byl, míval svého času některé po čertech dobré psy. Starousedlíci se rozcházejí v mínění o tom, který z těch psů byl nejlepší. Jen pár se jich sází, že to byl Kamenáčův ovčák Bluey, ale druzí zase říkají, že Bluey byl jenom pes, který sebou uměl hezky rychle mrsknout, ale rozumu neměl, co by za řeč stálo, a nedá se vůbec srovnávat řekněme s Kamenáčovou fenkou Peggy.
Právě kvůli tomu vypadal jednou Kamenáč dost hloupě, když se tenkrát u "Pošlého dinga" chlubil, jak je Bluey bystrý. Kamenáč vykládal chlápkům v hospodě, že Bluey má rozum skoro jako člověk a že rozumí všemu, co se řekne. Chlapi to nechtěli spolknout a Kamenáč, aby jim ukázal, hodil psovi penny a řekl mu, ať jde k pekaři a koupí žemli.
Bluey vzal peníz do tlamy, vypálil k pekaři, mrkl do výkladu, vrátil se na půl cesty a penny zahrabal.
"Zkusím to s ním znova," povídal Kamenáč a vytáhl další penny.
Bluey peníz zahrabal k prvnímu. To už Kamenáčovi rudly tváře, jak si ho chlapi všichni dobírali, ale vytrval a hodil Blueymu další čtyři mince. Bluey první tři zahrabal, ale když dostal čtvrtou, vyhrabal ostatní a se všemi šesti v tlamě vyrazil k pekaři a vrátil se s pytlíkem žemlí. Když se Kamenáč a kumpáni podívali do pekařského výkladu, uviděli tam ceduli:
"Žemle za penny - sedm za šestipenci."
Pár starousedlíků připouští, že tohle bylo od Blueyho hezky bystré, ale stále hájí Peggy. Ani to, co dokázal Bluey, když byli s Kamenáčem u "Smrdutého tchoře", nezmění jejich mínění. To u "Smrdutého tchoře" se Kamenáč dostal s jiným honákem, zvaným Prasečák Harry, do hádky, kdo má nejchytřejšího psa v celém zálesí. Seděli tenkrát v hospodě a vsadili se před hostinským každý o dvacet liber.
"Nejdřív mouchy!" povídá Prasečák. "Ty začneš!"
Kamenáč položí prázdnou pivní láhev na pult a hvízdne na Blueyho. Ten lokál byl plný masa řek, ale v půlminutě, jenom co párkrát štěkl a chňapl jim po nohou, když mu letěly nad hlavou, zahnal je Bluey všechny do láhve a seřadil je tam, že pochodovaly na místě a bzučely o překot.
Prasečák, hubeňour tak holohlavý, že neví, kde přestat, když si někdy myje obličej, neřekne nic a položí na pult tři láhve od piva. Hvízdne na svého psa Darkyho a dřív než do půl minuty jsou masařky v jedné láhvi, larvy ve druhé. Kdyby jen to, ale masařky bzučí víc než kdy jindy a chlapi to přičítají těm příkořím, která utrpěly. Třetí láhev vypadá,jako by v ní nic nebylo, až ji někdo zvedne a zanese ke dveřím, kde je líp vidět. Muší bzukot vychází z té láhve!
To ovšem znamenalo jedna nula pro Darkyho, ale Kamenáč nedával najevo valný zájem.
"Teďka včely!" povídal Kamenáč a namířil si to ven. "Viděl jsem jeden roj, když jsem šel dneska kolem. Ty začneš!"
Po menším shánění narazili na roj, který poletoval po pasece.
"Vyber královnu, Darky!" povídá Prasečák a položí na zem prázdnou škatulku od sirek.
Darky dostane trošku zabrat, ale uteče sotva pět minut, než čapne královnu a sám zavře škatulku.
Je jasné, jakou důvěru má Kamenáč k Blueymu, když ani nenachystá škatulku a jen mu řekne, aby se do toho dal. A Bluey, ten se zřejmě chce vytáhnout po porážce v lokále, kde to s Kamenáčem vzali trošku na lehkou váhu. Zmizí jak blesk, zrovna co si pár kumpánů povídá, že co nevidět musí začít pršet, poněvadž je začíná zlobit revma.
Dřív než by stačil pes čistě vylízat misku, vrátí se Bluey s párem plechovek od benzínu, postaví je a pustí se za rojem. Roj, který už má královnu zase zpátky, drobet vyvádí, ale co je to proti tomu, co se stane v příštích pěti minutách! Paseka je plná včel a Bluey po nich ňafá a vrčí a honí je kolem uschlého gumovníku a plechovek od benzinu. Za chvíli se chlapi vytrhnou a zjisti, co se děje. Bluey nutí včely, aby odnášely med z hnízda v gumovníku a ukládaly ho do jedné plechovky. Co se týče druhé plechovky, ta je brzy plná žihadel. To byl Blueyho nápad, jak pomoci chlapíkum s léčením revma.
Po tomhle kousku byli na tom Darky i Bluey stejně a Kamenáč s Prasečákem se zrovna chystali házet minci, kdo z nich má vybrat rozhodující utkání, když v tom začalo lít jak z třistagalonových nádrži a ještě k tomu blesky. Všichni se na pár hodin přestěhovali do hospody.
Potom déšť přestal a Kamenáč s Prasečákem se znova chystali, že budou házet mincí, když dovnitř vpadl chlapík a řekl, že Kamenáčův a Prasečákův dobytek se pomíchal dohromady. Někdo pak přišel s nápadem, aby se utkání rozhodlo podle toho, čí pes dokáže rychleji oddělit dobytek svého pana.
"Já jsem pro," povídá Prasečák. "Darky by mou značku poznal i o půlnoci v tunelu!"
"Já jsem pro," povídá Kamenáč a dodá, aby se nenechal přetrumfnout, "Bluey by mou značku poznal i na podrážkách tvých holínek!"
Kamenáč s Prasečákem pak vyrazili. Když došli ke stádu, zdalo se, že oba trošku přestřelili. Dobytek totiž běhal v lijáku sem tam a bláto ho obalilo od hlavy, až po kopyta.
"Ještě jsem neviděl, aby byl Darky vedle," řekl Prasečák. "Však on Bluey na něco přijde," řekl Kamenáč. Oba poslali psy za dobytkem. Darky se podíval na krávy a hnal se k nim. Bluey se na ně podíval, a pak se úprkem pustil opačným směrem.
"Tvůj pes zahodil flintu do žita, Kamenáči!" řekl Prasečák a většina kumpánů s ním souhlasila.
"Bluey se za něčím pustil," řekl Kamenáč neznepokojeně.
"Ale to bude muset přijít s něčím pořádným," povídal Prasečák a začal povykovat a vykřikovat.
"Darky, ty nádherný psisko! Ty koumáku!"
Darky běhal od zvířete k zvířeti, stavěl se na zadní nohy a olizoval bláto, aby viděl značku.
"Darky vyhraje levou rukou!" prohlásil pak Prasečák. "Můžeš zaplatit už teď, Kamenáči!"
Chlapi začali říkat totéž, ale Kamenáč se jen usmál a povídal: "Ještě Blueyho neporazil!"
Darky čistě olízal značky šesti bulíkům, dřív než by si kluk v zimě stačil umýt obličej, a Prasečák i kumpáni provolávali slávu.
A pořád ještě ani památky po Blueym, který byl pořád ještě někde v houští.
"Je to hanba, vzít ty peníze," povídá Prasečák a nafoukne se trochu víc. Zrovna se chystá ještě něco dodat, když vtom se ozve v houští dusot a praskot, jako by tudy někdo hnal veliký houf dobytka. Vršky keřů se třesou a uschlé větve na zemi praskají a je slyšet, jak si Bluey může hlavu uštěkat.
V pár vteřinách vyrazí Bluey na paseku, před sebou houf pěti set mravenečníků. V mžiku Bluey rozsadí všech pět set mravenečníků po pařezech a už tvrdě pracuji, jak Bluey kolem nich prohání dobytek. Mravenečníci mají dlouhé jazyky, aby mohli vylizovat mravence, a samo sebou že olizování bláta s dobytka vezmou zkrátka.
Bluey ovšem vyhrál o pár tun bláta a Prasečák i kumpáni přiznali, že je to nejchytřejší pes v celém zálesí - aspoň pro tentokrát.
|
|
|
