|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
V těch dávných dnech bývali moskyti na Severním pobřeží velcí jak chrti, a když už je řeč o psech, krčívali se taky ve větvích kaučukovníků a štěkali jak psi, než se do vás pustili a bodli. Mezi oběma konci křídel měřívali pět stop a sosáky mívali na tři stopy. Vyzráli na kdekoho, až se tam nachomýtl Kamenáč Bill a ukázal tamějším křupanům, jak s nimi zatočit, tak jako jinde po Austrálii křupanům ukázal, jak zatočit s velikým vichrem, co vždycky přefoukl psy naruby, a jak obdělávat krajinu moc chudou, krajinu moc příkrou, krajinu, kde je moc hadů, a ty všecky ostatní a jak vypěstovat největší dobytek na světě, největší ovce na světě a to všecko ostatní.
0 Kamenáčovi by se měla napsat knížka, co všecko pro Austrálii udělal, ale muselo by to být co nejdřív, než bude pozdě. Na Kamenáče a na jeho slavného šedého plnokrevníka Bílého oblaka už si vzpomínají jenom pamětníci starých časů, a rok co rok jich zbývá míň a míň. Fakticky už ani tihle starousedlíci si nejsou moc jisti, jak vlastně Kamenáč vypadal. Jedni říkají, že nebyl o moc větší než trpaslík, jenom takových pět stop a osm palců. Druzí tvrdí, že měl výšku slušnou, maličko přes šest stop. Ale všichni se shodují v tom, že měl dlouhé hnědé kníry a modré oči, ostré jak nebozezy, a že měl pořádnou páru, což dokazuje to, jak pobil ty obrovské moskáče na Severním pobřeží.
Co se týče toho, jak přišel Kamenáč ke své přezdívce, vysvětlení staříků se rozcházejí. Jedni říkají, že to proto, jak byl tvrdý jako kůra a dřevo eukalyptu kamenáče. Podle druhých to prý bylo kvůli tomu, že toho dřeva vždycky používal na topůrko k sekyře, na kočárek a tak dál. Jiní zase říkají, že když jednou putoval pouští, žvýkal tu kůru a zachránil se tak před smrtí žízní.
Když si Kamenáč na Severním pobřeží vybral úrodný pozemek, to už ho varovali před velikými moskáči, jenomže na ty obzvlášť veliké, co na ně tam v údolí na horách ten večer narazil, na ty připraven nebyl. Sotva zahnal svoje stádo výstavních herefordek na planinu, kde je tráva šimrala do břicha, a vtom uslyšel velikánský rámus, jako by sedm tisíc ovčáckých psů štěkalo a vrčelo najednou. Zem se začne třást. Nebe se zatmí. Kamenáčovi tři psi kňučí a vyjí a utíkají k němu. Od západu přiletí obrovský šedivý mrak ohromných moskáčů, půl míle do šířky a dvě do délky. Než stačí Kamenáč popadnout pušku, nápor vichru od moskytích křídel mu povalí psy na záda. Než stačí nabít, nárazy větru mu sfouknou kníry až do krku.
Nad hlavou mu zavíří ohromní moskáči. Těla mají veliká jak býk, sosáky sahají na pět stop. Sedm tisíc jich na Kamenáče přiletí ze severu, sedm tisíc se na něho přižene od jihu, sedm tisíc ho napadne od východu a sedm tisíc na něho střemhlav padne od západu. Tamti ze severu štěkají jak foxteriéři, ti od jihu jak pudli, od východu jak japončíci a ti ze západu jak špicli.
Kamenáč stojí ve třmenech, otáčí Bílého oblaka a práská z pušky kolem dokola. Tak rychle mu to jde, že je to jako jediná plynulá rána, ale nespadne ani moskáček. Kulky se od nich s rachotem odrážejí jako kroupy od plechové střechy.
Jedině je to trošku zastraší. Pět minut se spolu ve vzduchu radí a přitom vrčí a bručí. Těch sedm tisíc ohromných moskáčů přilétlých ze severu teď už štěká jak tarači, těch sedm tisíc od jihu štěká jak vlčáci, tamtěch sedm tisíc od východu jak ovčáci a těch sedm tisíc od západu jak buldoci. Zvednou vichr, až všichni tři psi udělají par kotrmelců. A Kamenáč se na Bílém oblaku točí tak rychle, až plnokrevník dostává závratě, puška se mu rozpálí do červena a hlaveň se chlíple ohne jako svíčka, když je velké vedro. Střílí teď nízko a broky na jedinou kruhovou ránu odstřihnou pár stovek sosáků.
A dál a dál pálí Kamenáč kruhové rány a zem je za chvíli hustě posetá samými sosáky a vzduch jen houstne nadávkami těch ohromných moskáčů, co přišli o sosák. Jsou teď vzteklí jako had, když ho sekne, a vrčí jak vlčáci. A křídly tlučou do vzduchu tak prudce, že tři ovčáci už víří jak listí.
Kamenáčova brokovnice, rozžhavená do běla, šíří kolem dokola pevnou kruhovou zeď z olova, ale moskáči bez přestání nalítávají a dva z nich proniknou do stáda a už odnášejí Kamenáčova výstavního býčka. Kamenáč nestačí střelit. Vyrazí na ně. Oba moskáči zabodnou sosák a červený herefordek zbělá a pak padne, splaskne jak balónek, když se do něho zapíchne špendlík.
Kamenáčovi za chvíli dojdou náboje. Ještě včas si vzpomene, že má zálesácký nůž. Pušku hodí do masy moskáčů. Pět stovek se jich zřítí v plamenech. Ale ostatní pokračují v náletu. Kamenáč seskočí. Když první ohromný moskáč zasviští, Kamenáč uskočí a utne mu v letu sosák. Další půlhodinu dělá samé skoky stranou. Uskakuje, uhýbá, ucukává, skáče do vzduchu a padá na nos. A přitom pořád jen smíká a seká. A hromada sosáků je čím dál větší a moskáči jsou čím dál nepříjemnější. Jeden z nich na zlomeček vteřiny dostane sosák Kamenáčovi do hlavy, než ten stačí švihnout nožem a přeseknout mu ho. Za tu malou chvilku mu moskáč z vlasů vycucá všechnu barvu a zbytek života už mu zůstanou bíle. Pro Kamenáče to je taky trošku mrzuté, poněvadž pár vrstevníků si ho pak dobírá kvůli hnědým knírům, v domnění, že si je barví.
Navečer, když už Kamenáč par hodin bojoval s ohromnými moskáči a když mu do běla vycucali tři herefordky, ať dělal co dělal, a když tři psi už vykroužili tolik salt, že se jim točí hlava, a po zemi se už válí tolik sosáků, že ta zásoba Kamenáčovi stačí na všecky kůly, co potřebuje k ohradě na pastvinu, pustí se do něho moskyt ze všech největší. Sosák má dlouhý deset stop, a jak stoupá svíčkou nahoru, obtáhne si ho párkrát nohama jak břitvu. Štěká a vrčí jak tucet buldoků a u huby má pěnu. Postaví se na ocas a vyleze par mil. Pak padá rovnou po sosáku a sviští rychlostí sto mil v hodině. Kamenáčovi tři psi se proti nárazu větru zahrabou nohama do země, ale není to k ničemu. Udělají šest kotrmelců a skončí v potoce.
Zem se otřásá. Z moskáčovy huby cáká na Kamenáče vařící pěna. V příští vteřině je obrovský moskáč na něm. Kamenáč odskočí i uhne najednou a zálesáckým nožem mine sosák. Uragán Kamenáče odfoukne a ohromný moskáč z něho má sedící terč. Ale v prudkém letu se nemůže zarazit. Rovnou po sosáku vrazí v plné rychlosti do horského jasanu. Sosák mu vnikne dovnitř až po kořen a moskáč zůstane zírat na kůru, kterou má dva palce od kukadel. Pokouší se sosák vytáhnout a opírá se nohama o kůru, až mu svaly vržou. Ale je tam pořádně zapasován, a když si to uvědomí, začne vyvádět. Vyje, skučí a vrčí. Po celém kmeni slintá pěnu. A rozzuří se tak, že v momentě vycucne veliký horsky jasan do sucha, jako by měl kůru oloupanou kolem dokola. Listí zežloutne a pak zhnědne a za chviličku se kůra odloupne. Moskáč se mízou nadme, až je desetkrát tak velký jako normálně, a potom se rozprskne na zelenou pěnu.
Ostatní moskáči pak začnou kvílet a naříkat jak smečka dingů při úplňku. Udělají kolem stromu veliký kruh a pomalu oblétávají dokola, jako by drželi u nebožtíka stráž. Vydrží to tak deset minut a pak v jediném roji odletí.
Sotva poslední ohromný moskáč zmizel z dohledu, už se Kamenáč začal rozhlížet, kam by dal na noc herefordky do bezpečí. Takové místo našel v ohromné vykotlané kládě, zahnal herefordky dovnitř a usadil se u východu s Bílým oblakem a s třemi psy, kteří si teď lízali modřiny po kotrmelcích od moskytího vichru.
Moskáči toho přece jenom měli zatím dost. Ale příští večer, sotva Kamenáč zahnal herefordky dovnitř a obtáhl si na holínce zálesácký nůž, už tu byli. Hned od začátku štěkali jak hafani a všichni si nohama obtahovali sosák, jak se s rámusem blížili.
Kamenáč stál u východu z klády a předváděl práci nohou jako prve, a za hodinku takových tisíc moskáčů přišlo o sosák. Jejich kumpáni se tak dožrali, že dupali po kládě sem a tam a vráželi sosák skrz dřevo jako sochor. Kamenáč za tu noc ztratil padesát herefordek, poněvadž nemohl nadlouho opustit východ z klady, aby jim stačil sosáky usekat.
Příští večer místo hlídky rozdělal Kamenáč u východu z klády ohýnek z hnoje, a sám se zatím vevnitř honil a sekal sosáky. Jen co se v kládě dostal asi dvě stě yardů nahoru, už se šest moskáčů usadilo na zemi a začalo křídly vhánět dovnitř kouř. Herefordky vyrazily ven a moskáči jich stovku dostali, než je Kamenáč na Bílém oblaku stačil sehnat dohromady.
Ale zbytek noci moskáči, jak vráželi do klády sosák, dostali jenom pět herefordek. Kamenáč už naučil psy, jak ukousnout sosák, když prorazí skrz.
Jednu noc příští měsíc, když moskáče zas jednou pobil, seděl Kamenáč u východu z klady a tu dostal nápad vypěstovat veliké včely, aby s moskáči bojovaly. Než si však uvědomil nebezpečí, ty veliké včely se spářily s moskáči a plodily moskely a včely ty se sosákem na obou koncích. Včely ti ještě nebyli tak zlí, poněvadž to byly víc včely nežli moskyti, a med, co nasbírali, vynesl Kamenáčovi v pozdějších letech hezkých par pencí. Zato moskely byly učiněná hrůza, a když s nimi Kamenáč sváděl bitvu, dávaly mu dvakrát tolik práce co moskáči. Jeden sosák sál a druhý bodal a jednou v potyčce s celým houfem jediná moskela vycucla Kamenáčovi jedním sosákem všecku barvu z gatí a zároveň ho druhým bodla, že vyskočil šestnáct stop vysoko.
Kamenáč pak začal pěstovat veliké sršně, aby bojovali s moskáči a moskelami. Musel na sebe vzít riziko, že se mu s nimi spáří jako ty veliké včely, ale naštěstí to neudělali. Nenáviděli moskáče a moskely víc než ochlasta limonádu, a i když byli mnohem menší než moskáči a moskely (jenom tři stopy i s nataženým žihadlem), byli tak bojovní, že se pouštěli i do svého stínu, když nebylo nic po ruce s čím se poprat. S pomocí těch sršňů se Kamenáč konečně mohl dostat se svou pěstitelskou prací o kousek dál a rozhodl se, že si vyčistí pár akrů a bude pěstovat obilí. Začal oloupávat pár set velkých jasanů. V tu ránu se dostal do maléru. Stromy rostly tak rychle, že za tu dobu, než Kamenáč oloupal první kolem dokola, což mu zabralo celý den, štěpiny, které nadělal na začátku, sahaly už třicet stop vysoko. Kamenáč si pak udělal žebřík, jenomže než ho dal dohromady, první štěpiny už byly zase o deset stop výš.
Kamenáč hodil žebřík po moskele, která ho zrovna otravovala, a na hodinku se posadil na kládu a tahal se za špičky knírů. Za soumraku zapíská na sršně a sejde k velikému jasanu čekat na moskáče a moskely. Ze začátku na něho jdou spíš opatrně, ale když na ně Kamenáč zavolá par dohadů o tom,co byli jejich rodiče, náležitě se dožerou. Za chviličku už sviští v kruzích kolem dokola, brousí si sosáky a cákají po Kamenáčovi pěnu. Hned nato začnou štěkat jako hafani a zem se začne třást. A už se moskáči a moskely staví na ocas a už se jeden za druhým řítí rovnou dolů na Kamenáče. Kamenáč jenom uskakuje, a sup a už vletí jeden za druhým do velikých jasanů. A bum a bác a už se tam sosáky zapasují. A všichni moskáči vyklenou hřbet a pokoušejí se sosák vytáhnout a napínají svaly na hřbetě a na nohou. Když zjistí, že tam uvízli, dožerou se moskáči a moskely tak, že v momentě všecky veliké jasany uschnou. Všecku mízu z nich moskáči vycucnou a jeden za druhým se mízou nadmou a rozprsknou se v zelené spršce.
Moskely dělají ještě lepší dílo. Až do teďka si Kamenáč myslel, že se mu nepovedly, ale teď vrážejí do jasanů tolik jedu, že se stromy čtyrnásobně nafouknou a vybouchnou i s kořeny ze země, a každý přitom vyhodí pět tun hlíny. Kamenáčovi to uspoří svízel s klučením pařezů.
Potom už nemá Kamenáč žádné trápení ani s moskáči, ani s moskelami, poněvadž jich tak moc nezbývá. Po pravdě řečeno, zjistil, že je musí nechat zase trošku rozmnožit pro ty doby, až bude chtít vymýtit par akrů.
|
|
|
