Na co jsem myslel na vleku,
když spolu na jednom laně
jsme na vrcholek stoupali
plynule,
zato nečekaně?

Že nám to jde jak obvykle,
od nuly k horizontu
a za každou píď stoupání
bych dole vystál frontu,
protože vím,  že na konci
u domku, o němž sníme,
vyndáme kotvu zpod hýždí
a jak dva šťastní hlemýždi
konečně zakotvíme!