něco bylo tak strašně nadosah
že už se zdálo JAKOŽE…
a snadný ztratit navždy cestu zpátky
všechno na nebi vybočilo z drah
v kapse dotek prstem nože
ráno pocit v hrdle vražený zátky
někdy za noci se něco děje
a trvá to už moc dlouho
vždycky ten zvuk jak se čas zlomí
nutí mě to lehat si na koleje
čekat na nich sama s touhou
bez záměru jak v bezvědomí
nikdy nikdo a ani jeden vlak
tam dál už prostě nic není
není už nahoře a není ani dole
zmizel most tak nepůjdem k naopak
když máš k jídlu jen kamení
a měsíc uhořel musí to prostě bolet |