|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
|
Mám s tím občas trochu práci,
poznat,kdy se smutek ztrácí,
snad proto,že už neznám štěstí
a všude čekám ránu pěstí.
Jo,proč já ještě pořád žiju,
vždyť už z toho vážně zvracím.
Už sám sobě krev si piju,
a pak ji hned zase vracím.
Když se mrknu do zrcadla,
jaká zrůda na zem spadla,
o tu vážně nelze stát,
měl bych jít zas radši "spát".
Na pražce si lehnu lehce,
koleje,co polštáře,
když už mě tu nikdo nechce
pohlédnu vlaku do tváře.
Možná by se místo vlaku hodilo napsat bohu,ale co je to bůh.Tahle básnička byla od začátku přízemní,tak proč ji pak povznášet na vyšší úroveň.To by pak mohla být třeba i s dobrým koncem,dá-li se to tak říct.Takže kritici,bavte se.Já budu i nadále odpočívat v pokoji.
|
|
|
