whispermoonlite (Občasný) - 7.11.2010 > přemýšlel jsem chvíli, čím by mi básnička mohla být bližší, co by se muselo změnit, a napadá mě, že by v ní nemuselo být tolik symbolů a metafor. - přezkoumat, zda je opravdu nutné líčit tohle všechno, zda by to, čím ta událost byla, nešlo z napsaného textu ještě vytáhnout. - a nebát se toho, že by se výsledek zprvu třeba jevil jako "nepoetický". - věrnost pocitu je jedna věc, věrnost potřebám básně druhá. -
mám z toho teď takový rozmazaný vjem - a fakt, jako by po mně trochu i stékal, nezlobíš-li se za ten obrat. - když přehlédnu, že používáš zhusta klouzavé, líbivé symboly, které svou obecností a třpytivostí mají samy sklon zneurčiťovat prožitky, jež vyjadřují a vytrvale je stáčet směrem k nejedinečné pocitové hmotě, k abstraktnímu pocitovému rezervoáru - nejsem si ani jist, zda tím jazykem, který máš osvojený a který se nedá jen tak změnit, i kdyby byl zájem - to chápu, dokážeš být věrná i tomu, co chceš vyjádřit. - jestli zádrhel není v tom, že se tou metaforickou nadstavbou jádru svého vyjádření spíš vzdaluješ.
ťukání na rty, a z udělání vypadne proud - tak nápad: rozsvítit, a přimíchat do toho slunce, "stín záře", "mlčet slovy", "vjemy stékaly", "letící vůně", rám odkládající skla a do toho převzatá ornamentalika vína, poháru, mytologie - celé tak našlápnuto jednou nohou, tak na povrchu, ode všeho kousek, ale dohromady nic moc. - duha, blesk, motýlí křídla - tohle všechno jsou zrádné motivy, když je pořádně neprovážeš, nedodáš jim oživující prostředí, v němž by zazněly nově probuzeným hlasem, - a ty z nich stavíš celý text a ony se obracejí proti tomu, co je někde pod tím, v potenciálu původního prožitku.
tahle podoba lacinosti - sklouzávání po povrchu věcí a pro jeden opouštěný kámen rychle dodat další - a celku potom chybí záběr a zrazuje i tu možnou přesvědčivost, která si na počátku říkala o vyjádření. - proto mě napadlo, že bez většiny obrazné zátěže by textu bylo lépe. - je možné, že by se tím otevřel prostor, jímž by se dalo prokousnout k podstatě jednoho okamžiku, jenž by hovořil za všechny aktuální pestrobarevné korále, navlíkané jeden za druhým, ale stále se k žíle se skutečnou krví nepřibližujícím.
| |