ÚNAVA

Jsem z života unavena,

život je věčná zteč,

hlava schlíple opírá se o kolena,

jen vlasy visí a prožívaj svou křeč

a já tupě zírám na ně,

když hlavu opřu o své dlaně.

Pořád vlají ve své křeči,

už nevnímám žádný řeči,

všechno kolem divně plyne,

kolem mě jen nic se line.

Myšlenky se v hlavě honí,

asi zvolna usínám,

mraky venku slzy roní,

raděj světlo zhasínám.