NA VÁNOCE
Na vánoce lidi jdou
do kostela chladnou tmou,
šaty se jim větrem dmou.
V kostele kleknou, zpívají,
co od Boha žádají?
Což mohou se snad domoci
nějaké jeho pomoci?
Ty modlitby snad vyslyší
nebo je vůbec neslyší?
Vždyť jsou tam jen zdi z kamene
a stejně se nic nestane.
Proč staví se mu velké chrámy,
to že je, jsou jenom fámy.
Proč zlatý kostel, k němu věž,
všechno je to jenom lež.
Byla Marie pannou snad?
Musela jistě chlapa milovat,
aby snad neměla ostudu,
vymyslí příběh o svém osudu.
O vánocích se On narodil,
já pochybuju, že kdy žil.
Ten, kdo bibli kdysi psal,
jen tip z pohádek si vzal.
Co lidí věří v jeho sílu,
ve víně vidí jeho žílu
a v oplatce z pšenice,
vidí zas tělo Ježíše.
Přesto mu pořád zpívají,
farářům ruce líbají,
ti pozvednou s vínem číši
jak kouzelníci ve své říši,
zamumlaj pár zaklínadel,
ať políbí si všichni prdel.
|