Claudiino trápení
Na jednom z křesel ležel stočený do klubíčka kocour Felix. Jeho rodokmen byl tak dlouhý, že kdyby uměl mluvit, určitě by se se svou majitelkou nebavil.
Claudie ho pohladila po hřbetě. Zavrněl a zaťal drábky do drahé kožešiny.
Až na tikot starožitných hodin, vládlo v domě naprosté ticho. Claudie vstala. Bosa, toliko v průhledné košilce sahající sotva po zadeček, přešla k oknu. Kdyby se některému z jejích tisíců fanoušků podařilo dostat na zahradu, naskytl by se mu nevídaný pohled. Božská Claudia téměř v Evině rouše. Ale ona věděla, že je nemožné, aby ji někdo pozoroval. Monitorovací systém kolem pozemku, by zaznamenal pohyb každičkého vetřelce. Pochybovala ale, zda ještě vůbec nějakého fanouška má. Jsou to už víc jak tři roky, co se neobjevila v žádném filmu.
Samota ji deprimovala. Dokonce neměla ani žádné sousedy. Zatím se tedy alespoň s žádnými nepotkala.
Lusknutím pustila přehrávač. Prostor zaplnila nějaká symfonie. Díky svým povrchním znalostem, nevěděla jaká. Ale líbila se jí.
Kocoura hudba vyrušila ze spaní. Vyskočil na všechny čtyři, protáhl se a nakvašeně odešel z místnosti. Co si o sobě myslí? Tohle jí už tolerovat nebudu! Počkej až přijde On! Ten ti ukáže…Jen počkej!
Venku se smrákalo.
Dnes celý den nic nedělala. Jen odpočívala a telefonovala. Nic užitečného. Nic čím by komukoliv, včetně sebe, prospěla. Tedy až na jednu věc. Ráno převzala balík s překvapením do ložnice pro jejího Manžela. Jinak nic. Další promarněný den, zas je o pár hodin blíž smrti.
Jinak nic.
Často přemýšlela, jaké to bude, až umře. Jednou se toho děsila, jindy ji to vzrušovalo. Dnes se nudila tak, že by jí zemřít přišlo zábavné. Nudila se totiž k smrti.
Měla všechno, čeho člověk může dosáhnout. Moc, slávu, peníze a navíc byla ještě poměrně mladá a neskutečně krásná. Ale nic z toho nemohla použít. Proto jí život připadal šedivý, promarněný.
Vše šlo hladce, dokud byla v jednom kole. Když točila, hýřila po nocích a užívala si, co to dá, to ještě žila. Ale pak se seznámila s vlivným politikem a milionářem v jedné osobě. Dlouhou dobu se tajně scházeli za účelem milostných hrátek. Měla se jako v bavlnce.
Takto jí to vyhovovalo, ale On ji nakonec ji přesvědčil, aby si ho vzala. Navlékl jí diamantový prsten, čímž se stala loutkou v jeho maňáskovém divadle. Jeho trofejí. Jeho šperkem.
Svatba znamenala rozloučení se stříbrným plátnem. Milióny jejích obdivovatelů po celém světě tato zpráva zarmoutila, ale jí to tehdy bylo jedno.
Chtěla využít všechny příležitosti, které jí život nabízel. Ale Manžel jí rychle ukázal, kde má její svoboda hranice. Přistřihl jí křidýlka.
Nemohla se stýkat s žádným ze svých přátel. Nesměla jít nikam bez něj, nebo bez doprovodu, který jí On určil. Na veřejnosti musela přikyvovat na vše, co On řekne, i kdyby jí to bylo bytostně odporné. Hned po svatbě se z jejich vztahu vytratil jakýkoliv náznak lásky a rozvod, jediné východisko z tohoto vězení, rozvod byl nepřípustný! Varoval ji, ať to radši ani nezkouší.
V tomto pekle, kde vše vypadá na první pohled hezky, žila už tři roky. Našla útěchu. Alkohol a prášky. Staly se jejím denním chlebem. Kombinace, která zabíjí. V drogovém opojení uvažovala, že spáchá sebevraždu. Jako její matka. Měla to v krvi. Ale nikdy se k tomuto činu neodhodlala. Byla by to ostatně zbytečná smrt. Když už promarnila život, tak alespoň její smrt musí být užitečná.
Občas přišel její Vykořisťovatel a vstoupil do ní. Měl ji, i když nechtěla. I když se bránila. Její odpor vždy zlomila síla jeho paží. Stále dokola ji znásilňoval a ponižoval. Utéci nemohla.
Jednou se o to pokusila. Hned druhý den ji jeho čmuchalové našli. Potrestal ji. Šeredně ji zřídil. Televizemi se pak prohnala zpráva, že měla těžkou autonehodu. Vypadala příšerně. Opravdu jako po bouračce.
Když viděla, jak dokonale ovládá její Manžel média, nechala si svou verzi raději pro sebe. Ještě by si o ní všichni řekli, že blázní.
Zaregistrovala, že kocour už na pohovce neleží.
„Felixi. Felixi! Kde jsi?“
Volala, ale zvíře nikde. Vyšla na chodbu. Nahlížela postupně do všech místností. Kam se zase zašil? Ložnice. Její zrak padl na rozestlanou postel. Polil ji pot. Bože! Kocour se rozvaloval na polštáři.
„FELIXI!! VYPADNI!!“
Kocour vyletěl, jako by mu někdo zapálil ocas. Co ta ženská zase šílí?
Claudie si oddechla. Všechno mohlo být ztraceno. Padl na ni splín.
Vrátila se do pokoje a hned zamířila k baru. Nalila si whisky. Plnou sklenici. Vhodila do ní pár kostek ledu. Tekutina přetekla přes okraj.
Přihnula si. Pila whisky, jako by to byl čaj. Dřív jí připadala odporná, ale časem si zvykla. Podívala se na dno sklenky a hned si dolila.
Vrhla pohled do zrcadla na protější stěně. Viděla rozmazaně. Zaostřila. Mlha se rozplynula. Prohlížela si sama sebe. Jizvy po oné „autonehodě“ nebyly díky plastické chirurgii vůbec patrné. Ale život, který vedla, to nekonečné trápení, se začínal podepisovat na její krásné tváři. Všimla si kruhů pod očima a vrásek. A to je jí teprve třicet!!
Její Muž ji už naštěstí tak často nenutil k účasti na různých večírcích a jiných akcích. Ale sex od ní vyžadoval pořád. Už ale méně, neboť si našel milenku. Claudie o ní věděla. Od něj. Řekl jí o ní. Nechápala z jakého popudu. Možná v ní chtěl zasít sémě žárlivosti, ale to se mu nepodařilo. Ona jí totiž byla vděčná. Vděčná za to, že ji alespoň občas zastoupí.
Ale svého Muže nesnášela dál.
V jejím životě však kdysi existoval někdo, koho nenáviděla ještě víc. Její otec.
Dokud žila matka, nacházela malá Clair ochranu pod jejími sukněmi. Ochranu před vlastním otcem, který svou ženu každý den bil. Vždy chtěl zmlátit i ji, ale její matka to nepřipustila.
Vydržela takhle trpět šest let.
Nakonec skočila pod vlak. Vysvobodila se, ale nechala tomu tyranovi napospas svou bezbrannou dceru.
A On na ni přenesl veškerou zlost. Ale jen bití mu nestačilo. Zneužíval ji. Používal ji doslova jako náhradu za svou zesnulou manželku.
Ve dvanácti Clair otěhotněla. Vzal ji za nějakou babou kořenářkou, která dítěti dítě z břicha odstranila. Nedostatečná hygiena, nízký věk, primitivní provedení zákroku; to byly hlavní příčiny infekce, kterou následně dostala. Několik dní ji sužovaly vysoké horečky. Blouznila. Vypadalo to, že umře. Naštěstí přežila. Nebo naneštěstí. Těžko říct.
Její otec ji znásilňoval dál, jako by se nic nestalo. Díky potratu se stalo nadosmrti neplodnou.
Když jí bylo čtrnáct, utekla. O hladu se protloukala městem. Nikdo si jí nevšímal, nikdo jí nevěnoval pozornost. Byla jak myška. Navzdory krutým podmínkám, ve kterých vyrůstala, nevypadala nejhůř, ale do krasavice měla hodně daleko.
Po několika měsíčním plahočení odnikud nikam, potkala příjemného mladíka. Pozval ji na večeři a nasliboval ji hory doly. Pak jí to udělal. Tvářila se lhostejně. Sex jí působil trauma. Při souloži se vždy uzavřela do sebe. Ale ten kluk byl pasák a ona se stala děvkou. Akorát jí vyčetl, aby neležela jak prkno, jinak že je sladká.
Vydělávala si na život prostitucí. Nepočítala, kolik se na ní vystřídalo chlapů. Někdy ani nevěděla, kolik jich bylo za den.
Měsíce ubíhaly a měnily se v roky. Rostla a stávala se ženou. Nemohla si nepovšimnout, že se s ní odehrává nějaká změna. Den o dne byla krásnější a krásnější. Stávala se čím dál tím víc žádanější. Mohla si říkat vyšší cenu než dřív. Dávala si, co vydělala navíc, stranou. Zbytek odváděla svému pasákovi. Šetřila. Ale na co? Věděla o světě tak málo.
Jeden z jejích zákazníků jí otevřel oči. Byl to nějaký opilý producent. Řekl jí, že kdyby to zkusila v Hollywodu, leželi by jí za chvilku všichni u nohou. Dal jí vizitku. Jmenoval se Howard Hawk.
Umanula si, že to zkusí. Další noci se tiše vytratila. Její pasák se asi moc zlobil na jejího strážce, který ji nechal utéct. Samo sebou že jí pomohly její vnady.
Osmnáctiletá Clair přistála v LA. Během letu se rozhodla změnit jméno na Claudie. S tím se proslaví mnohem rychleji než s tím, které jí dala její maminka.
Oháněla se s vizitkou Howarda Hawka, ale nikdo ho neznal. Došlo jí, že to byl nějaký podvodník.
Zúčastnila se několika konkurzů. Bez kladného výsledku. Řekli jí, že je sice krásná, ale že postrádá špetku hereckého talentu. Pomalu jí docházely peníze. Zkusila poslední možnost. Porno. Vzali ji, hned jak překročila práh zatuchlé kanceláře. V této branži se potila asi rok a půl, než si ji všiml jeden z vlivných producentů. Udělal z ní svou milenku a dal jí roli v normálním filmu. Ukázalo se, že nějaký talent přeci jen má.
Její amant se postaral o to, aby se její předešlé počiny nedostaly na světlo boží a zachránil tak její počestnost. Vzali se ze dne na den. Již za dva roky byla Claudie slavnější než její manžel. Rozvedli se. A pak se její život ubíral směrem do téhle pasti. Už měla všechno, ale chtěla ještě víc a vrátila se zase na začátek. Běžně se jí stávalo, že se sesypala a klepala se. Tyto záchvaty se opakovaly čím dál tím častěji.
Dole bouchly dveře. Je tady. Přišel On. Vyjde schody a zmocní se jí. Dnes mu dá.
Vyšla mu vstříc na chodbu.
„Ahoj miláčku. Jak bylo v práci?“
„Vypadáš úchvatně, Claudie.“
Políbil ji a přetáhl tričko přes hlavu. Nic ho nevzrušovalo víc, než pohled na její nahé tělo. Chtěl si rozepnout kalhoty…
„Ne. Tady ne. Pojď do ložnice,“ nabádala a On byl v sedmém nebi. Už dlouho se nestalo, aby Claudie byla takhle lačná po sexu. Napadlo ho, že je asi zdrogovaná. To bude jízda.
Vzal ji do náruče a nesl do ložnice. Překročil práh.
„Tohle je pomsta všem, který mě kdy vošukali.“ Smála se jako šílená.
S nechápavým výrazem ji povalil na postel. Držela se ho jako klíště. Stáhla ho s sebou.
Domem otřásla mohutná exploze. Překvapení vyšlo. Okenní tabulky se vysypaly. V místech, kde se nacházela ložnice, se zřítil strop. Dům zachvátily plameny.
Claudiino trápení bylo u konce.
Skvělý. Teď je ze mě bezdomovec.
|