Můžeš
větví zasněžené borovice
vyrýt jméno do písku
a z vrcholku nejbližší pyramidy pak
popřát noci hezkých snů

Můžeš
odhrnout vlasy z čela
a
s nohama na zemi plné žížal
po dešti
chytat duhu do očí

Můžeš
malovat svět
malíčkem pravé ruky
na zamžená okna
autobusů

Můžeš
vědcům
učeným badatelům
říct
že sněhové vločky tančí
pro dlaně, v nichž roztají

Můžeš
zasadit vlajku
bílou, s pírkem holubice
a troškou marmelády
a čekat
až vyroste mír

Můžeš
zrcadlo
planetám z ohně
mrazu a dubového dřeva
nastavit
ať vidí nekonečno

Můžeš
se bát ticha
jež jindy tak krásné
hlouběji padlo než kamínek
vržený do studně
a ještě nezažbluňklo

Můžeš
o pár nekonečných kroků
vrátit se
když jít si chtěla vpřed
bolest však skryta je
v čekání