Můžeš
výrazy duše
oblékat do mramoru
a rozpoznat
podle kroků

Můžeš
zvednout staré nůžky
z temného světla bouře
vystřihnout mraky
a chytat smích hvězd
po kapkách deště

Můžeš
prázdné ulity
křehké, našlé v jarní hlíně
dávat lidem
bez domovů

Můžeš
v zpěněných peřinách
s úsměvem na krásné tváři
snít
o plachých lžících

Můžeš
se cítit osamělá
v každé dlani jinou držíc
třeba povolí ten
stisk
nad vzešlou vzpomínkou

Můžeš
s větrem plným trávy
zpívat
rostoucím horám
o lásce
kolik písní už slyšely

Můžeš
bledému pavouku s hustou sítí
co říká si strach
dovolit
by zastavil tvá slova závorou
a pak ji přelézt

Můžeš
v kobercích bez jogurtu
první pády batolat
vidět
cítit
pamatovat