Fenomén , všude se plete a nelze ho řádně uchopit . Jakoby kolem blikal , tu noha , tu prsník , tu rozšklebená ústa  . Když po něm skočím , vždycky si rozbiju hubu a někdy i něco chytím , ale ne Boha . Je za zdí, po který běhá vokno .

  Dřív se to jevilo jednoduché , On měl na starosti jen placku , na kterej žila nějaká zvířata ,  ptáci a něco ryb . Ale už tenkrát se našli „ divní“ s blbými dotazy , všichni byli včas upáleni . I dnes  existují blázni , který Ho stále chápou jako toho starého plackochuja . Velkej vomyl . Vod tej doby Von vyrost . Teď je velkým organizátorem velkého třesku a ti „divní“ se ptají , že kolik těch třesků spustil ??  Už se neupalujou  , nejsou to žádný volové , sou to vědci .  Naše placka se najednou strašně , strašlivě zmenšila , jsme s celou Zemí menší než zrníčko máku vedle našeho Třeskoboha . Von tak obludně narost , že o nás vůbec nemůže vědět .

  A co je teda za tou zdí ?? Co to za tím běhacím voknem sem tam zahlídnu ?? To nevím , ale myslím si , že i to sem já . Možná jednou skočím a trefím se do toho běhacího vokna  nebo se trefí ten druhej já  -  možná .