|
Hvězdy třpytivé,
čerti jazyky vyplazují,
svět falše a přetvářky.
Zač?Proč?Nač?
Za postel,
ale ráno z ní mazej!
Stav setrvalý.
Bariéra ustrnutí.
Pouť k panně nebeské.
Opilče snů,sebevrahu vzpomínek!
Je to už za ní,
i když tě stále nenávidí.
Prokletá noci,
noci po fialkách vonící.
Impulsy moci.
Jsoucno mezi srdcem a nebesy.
Ona už dala totiž lásce utrum,
protože ruks její třetí svíci Charonovi zapálila.
Hvězdy třpytivé,
čerti kozelce,salta metají,
svět falše a přetvářky.
Prokletá noci,
noci po fialkách vonící,
uhlídej ženu-milenku před zvědavými zraky bohyně Artemidy,
aby Vědomí její neobléklo to odložené zmijí roucho.
Třetí svíce.
Rok nula-začneme znova.
Z jedné nohy na nohu,
ale zpátky už nemohu.
Všechno se mění.
Život je sen,
falešné posměvačné pozlátko.
Všechno se mění,
neboť iluzemi síť rybářskou nevyspravíme.
Všechno ale zůstane stejné v čase,
kdy se slunečnice mračí na Slunce.
Toulavé roky,
loudavé kroky.
Jsem na Zemi hostem,
tudíž život je pro mne pouze hotelovým domem.
Oholený dům,
bez oken,
bez dveří,
bez střechy.
Šeptání.
/Vakuum/.
Zlomek vteřiny.
Zlomek života.
Bezduchá,bezbarvá báseň.
Bez hlesu,
bez stenu,
bez slz.
Potichu.
Balet mečů.
Pantomima kopí.
Tango dobra a zla.
Tak to má být,
tak to přece musí být...?
Škaredá středa,
modrobílé pondělí.
Pieta.
Siesta.
Splašená věta.
Vyplašená slova.
Paradox!
Svět je hlediště.
Hladit.
Zahladit.
Třást.
Vytřást.
Tleskání.
A pak nic.
Vstávám
a za chvíli na papír napíši:
Smrt divadlu a chvála životu!
Praha se halí do temnoty,mlhy,
cizoty,lhostejnosti.
A tvrdě vydřené peníze svých dětí prohýří
do posledního haléře.
/Něžní zmatkáři/.
Čím je pro tebe?
Co pro tě znamená?
/Hledání.Potřeštění souznění/.
Budoucnost se opírá o morový sloup
a ožralý pes žebrá o párek v rohlíku.
/Lepkavá nicota/.
Přítomnost šlape chodník na vysokých podpatcích
a marně se snaží prodat svou čest minulosti
za pár šedých holubů ze svého křivého nosu.
/Nasycenost/.
Utíkám,
proto utíkám před tvou šílenou láskou
do milostného obětí starého vdovce domova.
Vědomí bez S 2001 | 
