:) no, tohle se Ti, černá opravdu povedlo

zasloužíš si ji za něco takového

Nevím, jestli rozumím Tvému záměru, ale rozhodně mě to oslovilo.

Někde mi vadí takové ty onecně užívané obrazy, ale celkově to na mězapůsobilo jako něco, co rozhodně nechce dávat odpovědi, ale spíš otázky ... a to já ráda:)

:)) mám něco podobného v erbu:) ale takhle bych to napsat neuměla:)

Tom W. jo!, Navarová jo!, jazz !!!!! jasně - moc. Island a Skotsko - sním o nich patnáct let, o Islandu dýl - od tý doby, co jsem četla Cestu slepých ptáků:) náruč jsem odehnala drastickým způsobem:((( ach jo

Taky se měj krásně.

:)

jeje, to jsem zaspala:))) já ji četla asi dvanáctkrát:) a vždycky jsem strašně brečela a strašně si to užívala:) pak jsem ji někomu půjčila a už spoustu let ji nemám, nedávno jsem ji viděla u kamarádky, ale neodvážila jsem si ji půjčit - už ji asi číst nebudu:)

hudba? - to jetěžký - mně se líbí od všeho něco - Oldřich Janota, Jakub Noha, Psí vojáci, Děti deště:), ale taky Chopin, Debussy a Edit Piaf a Doors a Janis Joplin a ... - některý věci jsou pro mě emočně nabitý ať zní jakkoliv - naposledy jsem byla úplně nadšená z japonských bubeníků, co jsem slyšela ve Vinohradským divadle

místo? - Obří hrad:)))

A co Ty - co posloucháš? kam ráda chodíš? - prozradíš?

zatím:)

zelený a modrý kočky:))) ty si budu pamatovat, až všechno ostatní odletí...

krásná

docela tomu rozumím - po svém teda:) a nevím, jestli mě to těší:)

Líbí se mi.

:) jo, s tím bych se mohla taky ztotožnit - i když teda hodně nerada:))

No, já se přiznám, že ke psaní poezie nepřistupuju moc seriózně:) Píšu teď "novodobě" dva roky - a zatím jsem to brala spíš jako arteterapii. Teď v poslední době cítím nějaký blížící se zlom, možná,  - že bych mohla s tím textem nějak pracovat - "žít" , jak říkáš, a brousit ho. Zatím pro mě měly mé básně především dokumentární hodnotu, byly prostředkem dostat se někam dál, ne cílem - to ani náhodou. Takže tvůrčí krize v tomhle pojetí moc neznám:)

Chtěla bych se časem dostat ke Tvému přístupu:)

Díky. Měj se fajn. Olina

Tak jsem si Tvé vyprávění právě dočetla - zůstala jsem v práci, je tu teď klid:) - strašně moc mi to připomíná můj Obří hrad - to bylo pro mě taky takové iniciační putování, už tam jsme se nějak sešly... tady se scházíme zase.

Ta poslední část je velmi silná, přitom je to celé držené ve velmi civilním a vyrovnaném duchu.

Nevím, co k tomu říct, je to jasné.

Málo věcí cítím takhle moc blízko.

Pošlu nějaká upozornění - myslím, že to bude zajímat víc lidí:)

Děkuju a měj se hezky.

Olina