Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 11.10.
Andrej
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 
Vybraný autor
tichotam
(muž)
Občasný
Na Totemu: 49131x
Napsat zprávu
Autorův WEB
Mívám divný pocit vrhací hvězdy
 Příspěvky autora 
 Kolekce autora 
 Poznámky autora 
 Autor doporučuje 
 Autor si uložil 
 Ostatní doporučují 
 Ostatní si uložili 
 

 Co se má zobrazovat 
Příspěvky
Kolekce
Autoři
Poznámky
Vyhledat příspěvek
 Seznam všech rubrik
Seznam rubrik
Próza
Poezie
Zpovědi, pocity
Miniatury,blbůstky
Recenze, názory
Překlady
Fotografie
Výtvarno, kresby
Grafika
Comics
Multimédia
Mluvené slovo
Hudba
Film
Divadlo
Co? Kdy? Kde?
Mystika, filosofie
Citáty
Vtipy
Cizojazyčný koutek
Odpadkový koš
Soutěže na Totemu
  

  
 Zajímavé odkazy
 Redakce Totemu
 Seznam Anket 
 Společná tvorba
 

 Tvé další možnosti

 Publikovat nový příspěvek
 Publikovat foto, obrázek
 Publikovat formulářem
 NápovidaNápověda

 Pomůžeme, poradíme

Potřebujete-li radu, napište nám zprávu na redakce.totemu@gmail.com
   

Psi vino
Poetikon
Okamzik

 
 
 
Poznámky u příspěvků od vybraného autora : 13.strana
 
Typ zobrazení: nejnovější poznámky vlastní poznámky poznámky u vlastních příspěvků
U příspěvku:Dnes se posmíváme nicku Smetiprach
tichotam (Občasný) - 20.10.2005 > Ztratila> Dobrá báseň dnes - to je otázka na konkrétní dílo. Kdybych tvrdil, že se dá dobrá báseň prostou logikou odvodit z kritiky, mohl bych napsat definici dobré básně. To ale netvrdím. Mohu jen říci, že dobrá báseň by měla mít přínosný vztah k literární tradici. I tady je ale ošemetné mluvit o "dobré básni", jedná se spíš o "dobré dílo". Slovo "dobré" přitom jednak visí ve vzduchu a druhak stojí na zemi. Tím pevným je pro něj řekněme vědecké posouzení stavby básně ve poovnání s již napsaným (poovnání - nikoli zařazení)... a druhou, volnou částí, která tvůrčím způsobem jakoby přináší nový materiál do části první, je právě subjektivní soud kritika, který při tomto využívá intuice, rozumu, citu... Tedy je slovo "dobrý" nevědecky definované. Záleží ale přecijen na jakémsi vědění... které člověk potřebuje, aby mohl o "dobrém" vůbec mluvit, aby toto slovo mělo význam. K tomuto vědění se prostě jen přidává subjektivita. Ta však není neomezená a jejím úkolem není vetovat všechny teoretické kecy výkřiky "bravo!" nebo "achich!". Tato subjektivita kritika své plody znovu vyjadřuje jazykem vědy a pokud tento jazyk nedostačuje subjektem nově poznaným poznatkům, naváže se nový kousek torie. jak vidíš, mohu definovat jen to, vůči čemu bude báseň popisována jako dobrá, ale předpovídat samotnou báseň je nesmysl, už proto, že od ní čekáme také jedinečnost.
U příspěvku:objetí
tichotam (Občasný) - 20.10.2005 > pěkná kompozice a hlavně.. ten kostel!
U příspěvku:Dnes se posmíváme nicku Smetiprach
tichotam (Občasný) - 18.10.2005 > freeworld> Exploze talentu je nemožná, pokud zde není nějaká vypracovaná stylistika. Exploze básnického talentu není možná bez předchozí znalosti "co je to báseň" a "co je to dobrá báseň dnes". Teprve když toto expolodující talent má nějak k dispozici, může vytvořit něco co tyto hranice přesahuje. Jedná se ale pořád o negativní vymezení vůči literární tradici a literární vědě a její tradici. Explozi talentu za hranice napsaného literární věda přímo předpokládá a rozhodně takovouto aktivitu nechce tlumit.

Kanonizace má smysl pro celý literární svět, nejen pro národy. Ale nebudu se opakovat.

V archivech je možné najít kousky pomenuté kanonizací jen díky tomu, že víme, podle jakých kvalit hledat... Pokud ta díla nacházejí převážně umělci, jak říkáš, tak jsou tito umělci při tomto "nacházení" v roli kritiků...

Píšeš: "Čili zde dochází k přirozenému vývoji, který mohou vědní obory zachytit, ale nikoliv vytvářet - stejně jako je tomu s jazykem samotným." Tady se mnou v rozporu nejsi. Nevím, proč myslíš, že jsi... Literární věda je pozitivní věda... Hranice vědy překračuje kritika, která zapojuje individualitu kritika, který by s "pozitivním" přístupem těžko mohl zaznamenat ony exploze talentů. Literární věda není jen věda...

Ještě po lopatě: ano, exploze talentů předbíhá současnou kritiku. Ale ne tu minulou, protože ta je předpokladem. Nepopírám, že autor nemusí znát žádného kritika a přitom na základě sečtělosti vytvořit přínosné dílo. Tuto sečtělost ale nesežene jen tak z prázdna: potřebuje číst dobré věci. Tady nastupuje ta funkce kritika, o které mluvíš jako snad o jediné: funkce hodnotící a třídící semeno od plev. Toto třídění ale není jen pocvitové, to už vychází i z vědy, to vytváří kánon knih, který může autor kritiky neznalý číst. Defakto ale čte to, co mu dovolí číst kritika. Jistě je tu jistá volnost, ale to je přirozené: nejsem tak úplně na poli vědy na jedné straně, ani na poli výroby na straně druhé. Jsem u umělecké kritiky a uměleckého díla. Vědeckost je chtě nechtě implikována v obojím.

K tomu lineárnímu vývoji zopakuji co jsem již psal. Nejde o to, aby se navazovalo stvrzováním minulého. Jde o to, vymezit se na základě minulého. Třeba negativně. Příklad takového negativního vymezení by mohl být: Ty jsi ten, který není koněm. Rozumíme? A co se týče té "krásy" kritiky, neměl jsem na mysli ani tak sokrata, jako Baudelaira.

Nekritizovatelnost a chaos zavládne naopak při nekanonizování. Pokud někdo napíše něco skvělého, znamená to, že je to v nějaké tvůrčím vztahu vůči již napsanému (a v kánonu nějak zastoupenému). Bude-li takové dílo opomenuto - je to škoda. Dá se ale objevit v archivu a kanonizace jej vůbec nebude poškozovat. kdyby nebyla, bylo by na tom dílio stejně: nebylo by v kánonu. Když tu kánon je, je tu i naděje, že se do něj dílo někdy dostane. Jde jen o distribuci, je to technický a ekonomický problém spíš, než že by sám kánon něco zabíjel. Kánon volí jednu mžonou cestu umění, přičemž jiné nevyužívá a třeba se k nim časem dostane. Když by kánon nebyl, nebylo by umění. Slovem kánon rozumějme stromovitý útvar z děl, které na sebe nějak navazují (třeba i negativně - to skoro nejčastěji).
U příspěvku:Dnes se posmíváme nicku Smetiprach
tichotam (Občasný) - 18.10.2005 > freeworld> O tom, že kritika likviduje šmíru, jsem mimo jiné psal v minulém púříspěvku. Že je tím tvůrčí, je tvůj názor - já myslím, že je tvůrčí něčím jiným. Myslím, že je tvůrčí konstruováním literární tradice a také v jistém smyslu tvorbou literární tradice. Tento proces kanonizace je sice kritizován pro svou selektivnost a nespravedlivost, nicméně bez tohoto procesu by tu nebylo žádné konstruktivní(protože pracně dlouhá staletí konstruované) povědomí o již napsaném. Autor by se musel spokojit s tím, že umí číst a psát... a něco napsat. Do krátkých řádků by ho třeba někdy napadlo psát. Třeba by jej napadlo i souzvučit. Tento první autor by své výtvory dal přečíst dalšímu básníkovi. Ten by se poučil a posunul hranici dál. Provedl by kritiku a na základě této by pak tvořil dál. Kritice se nelze vyhnout, lze jen pálit již napsané a konstruovat to jakoby od začátku, ale tou samou silou. Tím vysvětluji první větu, kterou ze mne cituješ a kterou nazýváš obludností. Docela by mne zajímalo, jakou máš k mnou popsanému procesu alternativu.

Ke druhé větě: Vše je třeba dělat návazně, jinak se to vymyká lidské řeči(písmo) a tedy i rozumu. Tma má smysl jen proto, že víme o světle. Dílo má kvalitu, protože je tu kritika. Ta kritika je prvotně individuální, intuitivní, tvůrčí, aktuální... ale její dějiny se musí kanonizovat, aby se dochovalo něco jako paměť. Člověk je posedlý tím, dělat věci poprvé... a když ví, že něco již bylo, nedá mu to a zjistí si o tom vše.. a pak udělá něco skutečně nového. Je to bléhové i krásné zároveň.
U příspěvku:Podzimní zahrady
tichotam (Občasný) - 18.10.2005 > kalais> Ano, volnost interpretace uznávám, šlo mi právě o ten uzel, jsem rád, že sis všimla. Ani mne nenapadlo, že by má interpretace mohla být stejná jako tvá, nebo snad dokonce jediná. Že jsem ten uzel možná přesložitěl je možné, na to jsem talent, je to k diskusi... Ale nechci tě nutit k diskusi o "zpovědi, pocitu", za což se znouvu omlouvám. Ostatně k takové diskusi by stejně měl přistoupit spíš čtenář.
U příspěvku:Dnes se posmíváme nicku Smetiprach
tichotam (Občasný) - 18.10.2005 > freeworld> Takže to, co říkám, jsem si vymyslel převážně ze socialistických učebnic... Hmm... Žádnou jsem nečetl, ani nevymyslel. To, o čem mluvím, je v podstatě Nortrop Freye a následující Nová kritika (jesli se nepletu).

Nepletu si nic. Kritika je tvůrčí tím, jak dokáže osvětlit dílo z hlediska jeho přínosu k literární tradici. To je ovšem něco jiného, než osvětlování samotné působnosti díla. To se děje většinou jen jaksi mimochodem a jak říkáš, není to osvětlování ale poukazování na světlo díla... kvůli nějaké argumentaci. Navíc není zcela pravda, že by bylo dílo čitelné bez tradice kritiky (on by bez ní ani nevzniklo, a když, tak v jakési základní, primitivní podobě).

Vědecká kritika rozhodně není od toho, aby zařadila. Od toho je tu literární historie, nebo "kritici" provozující historickou kritiku... což je už dlouho kritizovaný přístup. Vědecká kritika musí totiž poznat novou věc... poznat návaznost na literární tradici a přitom také poznat, že nemůže jen zařadit, že musí přidat novou škatulku. Stvoření škatulky je, světe div se, také zázrak. Takže žádné zařazování...

Druhým význam slova kritika máš asi na mysli tu lidovou verzi, která znamená zkoumání kladů a záporů. To je také impotentní přístup, ale je to přístup užitečný kantorsky.

Ta kritika, o které mluvím, je samozřejmě živou složeninou obou komponent. Nejde jen konstatovat přínos. Nejde jen říct že tady je kýčové slovo. Nelze jen zařadit. Nelze jen rozebrat strukturu. Musí se (ideálně) vše dohromady. Tebou jmenované autory neznám (nejsem příliš sečtělý), ale pokud jsou to opravdu skvělí kritici, jistě jen prázdně netlachají a něco tvůrčího z jejich textů vychází.
U příspěvku:Dnes se posmíváme nicku Smetiprach
tichotam (Občasný) - 18.10.2005 > Rýp> Kritika je vždy vázaná na dílo. To, jak je dobrá, řekněme krásná, záleží na to, jak dokáže navázat na soudobý kontext kritiky kritizovaného stylu. Vždy je tu dílo, které musí být kritikou osvětleno, a tedy kritika do značné míry musí zahodit své vlastní tvůrčí choutky, ona se dokonce vyžívá v tom, že hledá tvorbu cizí, kterou si třeba čtenáři neuvědomují a někdy dokonce i takovou tvorbu obsaženou v díle, které si nebyl přímo vědom ani autor. Pakliže dílo již nějak v minulosti kritizováno bylo a dnešní kritik se snaží přistoupit k němu znovu a objevně... poměřuje se jednak s kritikami, ale hlavně zase s dílem, vůči kterému zachovává jakousi submisivnost. Respektuje vše napsané... Struktury jsou však již abstrakce, které může měnit, aniž by zanedbával faktický text... a na této rovině může tvořit. I když jde o kritiku kritiky, je tu ještě ta podstatná část, obracející se k dílu. Kritika má neomezený obzor... ovšem za předpokladu, že lidé mudou neomezeně tvořit primární umělecká díla.

Nechápu příliš argumentaci, kterou ses dostal až k tvrzení, že kritika nemůže být pozitivní. Jsem zmaten. Kritik může být klidně talentovanější než autor primárního uměleckého díla.. ale to je fuk: běžec si také nekonkuruje s žongléřem. Nerozumím argumentaci... Kritika přeci není dobrá tím, jak moc dílo shodila, nebo vyvýšila.. ale tím, jak dokázala zachytit přínos oproti již napsanému. Pozitivní přínos. Pokud mluvíš o slohových kvalitách kritiky... pak se nebavíme o tom, čím je kritika uměním. Je ovšem pravda, že ty nejtrefnější a nejkrásnější kritiky oplývají často velice literárně krásným jazykem. Jsou to ale různé kvality...

A zase... jak může být kritik méně nadaný než autor? Hrušky s jabkama. Kritik objevuje a zachycuje přínos díla. V tom je tvůrčí. Básník je tvůrčí přímo tím dílem, může se pokusit nějaký přínos sám vytvořit... a vlastně si ho ani nemusí být vědom, hlavně, když to napíše tak, že z toho kritika bude moci vidět přínos ve světle již napsané literární tradice.
U příspěvku:Podzimní zahrady
tichotam (Občasný) - 17.10.2005 > Nějak mi nesedne. Potáhneš poslepu dřevěné koně... tedy řekněmw nevědomě potáhneš dar, který je zbraní(trojský kůň)... Na to zahradník, kolem kterého ten dar jede, odloží odstup a ochranu(rukavice)... na vlastní nebezpečí odzbrojí ďáblovu falešnou hrozbu(umělé zuby) ... ale s leknutím ucukne tvé ruce! která je přítomna tažení výše zmíněného daru/zbraně. Zahradník tedy na jednu stranu odhazuje slupky, vše dělá jaksi bezprostředně na vlastní nebezpečí, aby rušil falešné, ale jsoucí hrozby... a na druhé straně, aby se zalekl člověka s oním darem/zbraní. Docela spletitá role pro zahradníka... Ale "Já ne" - Tedy je tu jakési vymezení lyr. subjektu oproti zahradníkovi. Předpokládám tedy opačné vlastnosti: lyrycký subjekt udržuje odstup (gum. rukavice), neřeší jedovatosti, které by se daly řešit jedině s odvahou a vůlí jít na vlastní riziko k jádru pudla (jedové zuby jsou jen nasazovací protéza)... a v neposlední řadě je tento lyr. subjekt oproti zahradníkovi schopen neucuknout "tvé" ruce... Je tu tedy jakási jiná odvaha, vycházející z uzavřenosti, pokrytectví, apatie (lyr. subjekt není zahradník, pouze zahradu vlastní), ale také zřejmě ze zanícenosti, která je všemi těmito pejorativními vlastnostmi vybuzena. Jde tedy o účinnost člověka, který není idealizován a je slabý, oproti neúčinnosti člověka řešícího, odvážného, nadaného silou...

Báseň pokračuje, opět je tu zdůraznění slepoty (podzimní pěna = něco jako mlha, ale bezprostřednější, více oslepující) toho, který prochází zahradami lyr. subj. s dřevěným koněm. Ale je tu ještě slyšet ono "já ne"... Čekáme vymezení onoho "já ne", nějaké konkretizování třeba jen obrazem... ale místo toho přichází jakési věštění, neurčitost, zahození rozehraného velice složitého "poměru" mezi lyr subjektem a zahradníkem. Věštit si budeme... když není zrak... nehledě na nějaké spojitosti s přebytečným zahradníkem a budeme si "zimně neklidnit a spát" bez řešení věcí, s gumovými rukavicemi, se slepotou, s mlhou, se spánkem... A vlastně docela logicky i bez zmínky o tom nepatřičně odvážném zahradníkovi, který se stará o cosi jako o živé věci. "Já ne" postrádá zdůvodnění, věrohodnost, je čistě egoistickým tvrzením a vzbuzuje poprávu i pochybnost, jestli ten zahradník opravdu ucukl, jestli to není trucovitý výmysl zabarikádovaného lyr. subjektu, který za svým "neucuknutím rukou" vidí jen slepotu, míjení v zahradě a nedochází mu, že neucukává právě proto, že hrozbu natažené ruky prostě v té slepotě, spánku a pěně nenachází - opájí se pocitem hledání té ruky aniž by počítal s nalezením. Vystačí si s tvcrzením, že neucukává - což je pravda(není před čím). Konec konců není třeba interpretovat dřevěného koně odvážně jako trojský dar/zbraň, může se jednat o dětské hračky... dokonce by tomu nasvědčovala i ona egoistická(děti jsou egoisté) stavba ústředního motivu básně. Báseň by ztratila trochu patetičnosti, ale ten uzel je pořád stejný. pozn: trochu jsem tu kritiku poupravil, také se omlouvám, že jsem blbec vlezl zrovna na "Zpověďi a pocity"... nevšiml jsem si předem. Když už je to ale napsané, tak to zas nechci mazat.
U příspěvku:Ve smyčkách
tichotam (Občasný) - 15.10.2005 > možná moc temna a málo modré... ale pěkné :o)
U příspěvku:na mostě
tichotam (Občasný) - 15.10.2005 > veliká čkoda, že je to mázlé :o(
U příspěvku:kouslast mě zoubky tvých bruslí
tichotam (Občasný) - 14.10.2005 > působí svěže.. ale je to tedy obrazný mazec... nejdřív mi vadilo že je tam "tvých" a ne "svých", ale pak jsem to začal vnímat jako takový obraz podtrhující jakousi vzdálenost mezi... líbí se mi ta odvaha a vlastně i jistá originalita v obraznosti, skoro až svébytnost
U příspěvku:Osiření
tichotam (Občasný) - 13.10.2005 > Mě se to psycho svázalo nejen s tichem (což by znělo trochu banálně) ale také asonančně s posledním slovem první strofy, se slovem "italštinou". Snad proto jsem se nezarazil a přijal toto slovo v rámci autorčiny jemné anglofílie, která je ovšem nedílnou částí jejího stylu. Jinak jsem tou básničkou fascinován. Vážně líbí... Kanály rádia, kanály lidských hlasů, kanály na ulicích... a benátky, to je středověk a to jsou právě kanály a v nich život zločinců. Kanál je vdnešní představě středověkkého města významným symbolem. Já si představím architekturu, manené silnice, nepořádek, uličky plné života a italského štěbetání... Aby se myslelo, že v benátkách je konec s italštinou, stačilo by umlčet kterýkoli význam kanálů... A pak dech plavců padající v této spojitosti až středověce brutálně zpět do plic, vydýchaný, opdzimní a podvodní... Vzduch jako z kanálu. Ale plavec je již dnešní symbol... je to progresivnost, dravost.. ne středověk. Poslední obraz není už ani středověk ani dnešek, ale mytická doba. Vikingy nevnímáme časově, vikingové znají elfy. Je to mýtus.. a teď finiš: je na dně.. je tedy opět dnešní, mrtvý.
U příspěvku:V koutě klečí krásný
tichotam (Občasný) - 13.10.2005 > necniční latrína a popel mi řpijdou trochu samoúelně znějící... Tvá obraznost je sice dost otevřená i nelogičnosti, ale vždy to bývá za cenu jasné exprese. Tady najednou popel na nohy a latrýna v nemocnici... je to příliš jasný povel odkazující mne spíš mimo báseň, než do ní: ona totiž potřebuje trochu klidu, aby člověk přijal její konstantně přemrštěný jazyk, jako styl. Četl jsem víckrát, nejdřív jsem ěml spoustu výhrad... a ty pořád nějak ubývaly... právě s tím jak jsem jednotlivé pasáže přijímal za stylizované. Jsem z ní neklidný a nerozhodný
U příspěvku:opravdu
tichotam (Občasný) - 11.10.2005 > tvým textům nechybí překvapivost, napětí mezi verši (konstatování po třech přečtených básních)
U příspěvku:den co den doufám...
tichotam (Občasný) - 11.10.2005 > Až na červené šaty mi nesedne. Nemá lehkost
U příspěvku:kdo jsem?,,,??
tichotam (Občasný) - 11.10.2005 > To je moc zajímavá věc. Jemná... nejen obrazy
U příspěvku:Dnes se posmíváme nicku Smetiprach
tichotam (Občasný) - 11.10.2005 > freeworld> "Metr" kultury byl tématem skoro všeho co jsem říkal Rýpovi. Najdi si... Obraznost máš, třeba najdeš i laser.

"Pokud autor neinterpretuje sebe, je packalem..." Proč to říkáš? Zní mi to jako banalita.. nevím,kam tím směřuješ.

"Intepretovat poezii je zábava pro idioty"... To jako hlasuješ za vypnutí mozku při čtení poezie? Čtení je interpretace. Každé vnímání je interúretace. I dotek.
U příspěvku:Dnes se posmíváme nicku Smetiprach
tichotam (Občasný) - 11.10.2005 > freeworld> Asi bych se upsal k smrti, kdybych se ti snažil něco ještě psát. Zkusím to tentokrát extra stručně.

Když jsi adresný, musíš být konkrétní.

Rozpad kulturních hodnot se dá zcela empiricky pozorovat. Krize kritiky je například současná záležitost. Tvůj "Zlatý věk" byl relativně nedávno.

1. je totální blábol

2. Taková definice by byla skutečně zjednodušující...
U příspěvku:Dnes se posmíváme nicku Smetiprach
tichotam (Občasný) - 11.10.2005 > freeworld> Přemýšlím, jak ti odpovědět, aby to bylo přínosné a ne jen opakující již řečené. Asi těžko... Zkusím to alespoň stručně.

Neříkám nikde, že zakazuješ rurální motivy. Že existuje "dobré" použití rurálních motivů explicitně píšeš. Nejsi konkrétní, protože ti "oni" za to nestojí... Tady je ten předpoklad ctění protivníka, autora... který ty prostě nemáš. Nejen podle mne by někteřé jmenované bylo možno více méně úspěšně hájit. Tito obhajující lidé ti také nestojí za to... apriori bereš jejich názor jako nepodstatný(tím, že neargumentuješ věcně). To je prostě na rukavičku.

Jedovatost výše popsanou obhajuješ podle principu "účel světí prostředky". Účelem je tu zamyšlení se lidí. Nad poezií se ale zamýšlí interpretačně, nikoli agitačně(ledaže by snad texty byly naprosto profláklé)! Ne všichni jsou čtenáři egila, zkrveživa, smetipracha a drafausta... Já třeba smetipracha nečetl. A u každého z ostatních autorů rozeznávám různá období, různé polohy... Tvá úvaha by byla stokrát údernější, kdybys od každého autora vybral alespoň pár strof s kontextem a opatřil je argumenty. Pokud myslíš, že by to zabralo moc místa a lidi by to nečetli... pak je trochu absurdní tvá ambice, aby se zamysleli... Vlastně je to takováto ambice: aby se naivně zamysleli naivní a líní, a ostatní ať se naštvou na to jak prázdně je to psané (popřípadě ještě: nemají co tvrdit, že nejsou naivní a líní, snobi jedni...)

Krok s tvou úvahou držím, chápu o čem píšeš, ale to jen proto, že sám o podobných problémech přemýšlím. To ale nic nemění na nekorektnosti té úvahy, na tom, že může leckoho zmást. Třeba se mýlíš. To však nenaznačuješ ani slovem.

Zaráží mne, že ve světě, který trpí rozpadem hodnot, demonstruješ proti tomuto rozpadu také rozpadem hodnot a to ještě veřejně - tedy se na rozpadu podílíš. Není on přecijen více na místě princip cti? Tvůj text je manipulace. Zakládá se na tvé víře v tebe... ne na konkrétním textech a obecně dohodnutých měřítcích. Nelze mluvit bez měřítka. Maximálně můžeš měřítko nahradit sebou a tak se jím sám stát... a to právě nikdo nesmí dělat.

K tvému poslednímu odstavečku snad jen, že mám jiný názor. Měřítka jsou opravdu relativní... ale smysl s nimi pracovat má, protože člověk dovede svou tvůrčí subjektivitou dát tomuto neukotvenému tělu směr a tvar. Krása je sice nepodchycený, ale naléhavě existující fenomén... A protože kritika je umění, může i ona být shledána krásnou a tedy funkční. No moc stručný jsem nebyl.
U příspěvku:Vesele
tichotam (Občasný) - 11.10.2005 > miroslawek> k té neleni.. také jsem se bavill.. narážel jsem jen na to, že v mé básničce je slovo Zeleň podstatné jméno, s čímž počítá zbytek textu... zatímco tvá verze je lehce nakopnutá... Ale to je fuk, bavme se :o)
U příspěvku:Vesele
tichotam (Občasný) - 11.10.2005 > miroslawek> Jen se mi těžko představuje hnědnoucí neleň... Jinak nechápu, co to provádíš. Kdyby to bylo perverzní nebo nějak jinak výrazné, tak pochopím... tohle ale vypadá, jako by ses napůl slabě snažil a napůl bavil... I když možná trochu perverze by se našlo... a řešilo by to problém hnědnoucí nelení...
U příspěvku:Dnes se posmíváme nicku Smetiprach
tichotam (Občasný) - 11.10.2005 > Rýp> Má odpověď bude krátká, protože se zjevně jedná o nedorozumění - z tvé strany. Hned v prvním příspěvku jsem napsal, co považuji za "autorovu obhajobu. Cituji:

"Ani jeden ze jmenovaných autorů neměl možnost hájit se = nechat za sebe mluvit svůj text, na který by se snášela konkrétní kritika."

Z toho je myslím patrné, že autora u obhajoby nevyžaduji, vyžaduji jeho text, který právě mluví za sebe i z autora - který do toho nemá co kafrat (ideálně). Nevím jak jsi přišel na to, že tvrdím opak.

---

K poslední části... je zajímavé se nad tím zamyslet. Myslím, že kritika apriori dává prostor pro obhajobu, respektive pro jinou kritiku. Je totiž tvůrčí s nenulovým součtem, proto je uměním, proto svým vznikem neupírá prostor jiným kritikám, ale vytváří prostor vlastní. Otázka po "důkazu velikosti" kritiky je stejně neřešitelná (do důsledků) jako otázka po vědeckém změření uměleckosti díla. Při tvorbě uměleckého díla nebo kritiky je zapotřebí intuice stejně jako při jejich čtení a při stvrzování jejich velikosti.
U příspěvku:Dnes se posmíváme nicku Smetiprach
tichotam (Občasný) - 11.10.2005 > Smetiprach> Pláčeš na špatném hrobě člověče. J8 ti ty rurální motivy hájím.. docela se naopak divím, že nejsem zahrnut do těchto vesnických básníků... taky mě to tam často táhne ;-). Dokazovat je třeba samozřejmě účinné a dnešní použití například těch rurálních motivů, nikoli tyto motivy jako takové. Pouze jsem reagoval na Rýpa rýpnutím - jemu přišlo směšné a nevinné šmahem bez rozboru nebo třeba jen citace shrábnout pár jmen s konstatováním že rurální motivy používají řekněme špatně. Já jsem pak na ukázku šmahem shrábl i jeho jméno... přestože vůbec básně nepíše. Nevím jak víc po lopatě to vyložit. Mimochodem tebe načteného nemám.. nevím, jak s těmito potivy pracuješ. To právě té blogerské kritice vytýkám...
U příspěvku:Dnes se posmíváme nicku Smetiprach
tichotam (Občasný) - 10.10.2005 > Rýp> Nevím, kde jsem shodil subjektivitu...

Kritik by se měl zabývat textem, nikoli tím, co básník chtěl říci. Autor textu je před textem jen jakýmsi "prvním mezi rovnými". Defakto nás ale autor nezajímá, respektive zajímá nás jen do té míry, do jaké promlouvá přímo v textech, které napsal. Viděl jsem například formulaci ilustrující tento vztah textu, kritika a autora textu, která vypadala asi takto: Kritik říká - Autor A je sice skvělým básníkem, ale jen podprůměrným kritikem autora A.
Vidím tady prostor pro subjektivitu jako prase, nemýlím-li se...
Apropo krajní objektivita je subjektivitou ;-)
U příspěvku:Dnes se posmíváme nicku Smetiprach
tichotam (Občasný) - 10.10.2005 > Rýp> Na to se dá snad jen říct, že tvá poezie (ani nevím, jestli nějakou píšeš) trpí přesně tím samým, čím trpí poezie jmenovaných autorů. Pořád ti připadá směšné se hájit? minimálně by to bylo ale smysluplné: smysl by spočíval v tom, že bys dokázal, že tvé básně rustikální motivy neobsahují a tím by se ti dostalo lidského zadostiučinění. Literární pravidla k tomu zapotřebí nejsou... jde tu o tvou čest...
A jinak literární "pravidla" existují a používají se.. pouze nejsou bytostně podchycena, zakotvena jako pozitivní věda. Jejich štěstím je, že nejsou jen pravidly, ale že jsou organickou součástí lidské bytosti zvané kritik, který zapojuje i svou intuici a je sám umělcem - viz pojetí kritiky jako plnohodnotného tvůrčího umění u Nortropa Freye. Zpochybnit takovýto přístup ke kritice zhlediska ne-pozitivnosti je naprosto stejné jako takto shodit smotné psaní básní.
U příspěvku:Dvousměrný
tichotam (Občasný) - 10.10.2005 > Kelly> protože su líný... a napadlo mě to až když už ta báseň byla pryč z hlavní strany... a tak jsem si to jen držel v paměti. já su odkládač děsný. LE NELŽU TI, FAKT TOHLE :O) oNO TY JSI TO ASI VYCÍTILA... ONY TY DVA VERŠE OPRAVDU JSOU JEN NAHODILÉ. jejda capslock. Prostě taková manýra ... jsem byl zrovna trošku tohleto, když jsem to psal ;-)
U příspěvku:Dvousměrný
tichotam (Občasný) - 10.10.2005 > Kelly> to je zajímavé, že přesně o téhle úpravě jsem přemýšlel :o)
U příspěvku:Vesele
tichotam (Občasný) - 10.10.2005 > zkrveživ> Kdybys to četl v papíru a v knížce, měl bys důvěru v autora a hleda za vším záměr... jinak se k básni přistupovat nedá. Jde o to, jak kdo umí číst a jak moc chce číst... Nesamostatnost textu by měla jít dokázat poukázáním na chybu ve struktuře - na něco, co je matoucí. Je to prosté: pro vytvoření dojmu zajíknutí jsem použil nečekané odražení posledního řádku (zklamané očekávání) a ještě další zklamání očekávání ve třetím řádku druhé strofy, kde jsem se hrubě provinil proti rytmu. V tom místě je tematizováno zamrznutí... Proč by to pozornému čtenáři nemělo dojít? A hlavně.. ono to nemusí docházet, je to slyšet. Přečti si to... zajíkneš se. Na téhle rovině se hájit budu, protože to prostě je konkrétní sledovatelná věc.

Že se neobejdeš ty beze mne byl vtípek.. nikoli nějaké moje tvrzení ;-)
U příspěvku:Vesele
tichotam (Občasný) - 10.10.2005 > zkrveživ> Ty máš pocit, že jsem tu báseň vysvětlil? Schválně jsem pro vysvětlení té formální téhleté zvolil mouchu a ruku... V té básni je něco docela jiného, jen mírně příbuzného. Myslím, že báseň je stále sama a že se čtenář musí stále obejít beze mne... Neřekl jsem o ní prakticky nic. Možná se beze mne neobejdeš ty... ;-)

protěž: ok, v poslední instanci je to vždy na sympatii čtenáře
U příspěvku:Vesele
tichotam (Občasný) - 10.10.2005 > protěž> Není to jen zavrznutí, je to přesněji spíš zatajený dech po tom co někdo zabil mouchu a ještě s ní v dlani si uvědomil, že mouchy nezabíjí, že jich již spoustu uvážěně pustil dál životem, ale tady byl zaskočen sám sebou. Vrzne po téhle chvíli myšlenka: já jsem zabil, nechtěl jsem... Proto je poslední řádek odpálený, proto je třetí řádek po sestupných řádcích vzestupná - to "úst" je prudký nádech a zatajení dechu v úleku. Mohl jsem přirozeněji napsat "ze tvých úst" místo "z tvých úst"... ale chtěl jsem podpořit to zajíknutí, nezajíkává se ladně. Čímž váš soud nechci přebít, jen obhajuji záměr a to, proč to tak nechávám. Je docela dobře možné, jak naznačujete, že ta báseň geniální není ;-)
U příspěvku:Vesele
tichotam (Občasný) - 10.10.2005 > protěž> to má být ale právě to zavrznutí... ale co už ;-)
  <<< předchozí 
13.strana poznámek
 další >>>  
     
    Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game 		 
free web hit counter