Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 26.12.
2.svátek vánoční
Štěpán
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 
Vybraný autor
tichotam
(muž)
Občasný
Na Totemu: 49131x
Napsat zprávu
Autorův WEB
Mívám divný pocit vrhací hvězdy
 Příspěvky autora 
 Kolekce autora 
 Poznámky autora 
 Autor doporučuje 
 Autor si uložil 
 Ostatní doporučují 
 Ostatní si uložili 
 

 Co se má zobrazovat 
Příspěvky
Kolekce
Autoři
Poznámky
Vyhledat příspěvek
 Seznam všech rubrik
Seznam rubrik
Próza
Poezie
Zpovědi, pocity
Miniatury,blbůstky
Recenze, názory
Překlady
Fotografie
Výtvarno, kresby
Grafika
Comics
Multimédia
Mluvené slovo
Hudba
Film
Divadlo
Co? Kdy? Kde?
Mystika, filosofie
Citáty
Vtipy
Cizojazyčný koutek
Odpadkový koš
Soutěže na Totemu
  

  
 Zajímavé odkazy
 Redakce Totemu
 Seznam Anket 
 Společná tvorba
 

 Tvé další možnosti

 Publikovat nový příspěvek
 Publikovat foto, obrázek
 Publikovat formulářem
 NápovidaNápověda

 Pomůžeme, poradíme

Potřebujete-li radu, napište nám zprávu na redakce.totemu@gmail.com
   

Psi vino
Poetikon
Okamzik

 
 
 
Poznámky u příspěvků od vybraného autora : 2.strana
 
Typ zobrazení: nejnovější poznámky vlastní poznámky poznámky u vlastních příspěvků
U příspěvku:Ve víru kašny
tichotam (Občasný) - 22.9.2008 > pubp> Díky. Ty vichřice/chrliče mi taky pořád trhají uši.
U příspěvku:celý
tichotam (Občasný) - 14.9.2008 > pěkná reflexe tvého bytí
U příspěvku:Páření lidského druhu
tichotam (Občasný) - 22.7.2008 > Janele z Liků> nebo milostpán
U příspěvku:Páření lidského druhu
tichotam (Občasný) - 22.7.2008 > Za předpokladu, že by odpověď na tvou otázku byla naprosto a více než kladná, tedy že mezi mužem a ženou je intimita jedině mimo představy o posteli, vyvstala by opačná, stejně naléhavá otázka. Každá citlivá dívenka, která by poznávala pouze intimitu muže a ženy bez myšlenek na postel, by se zoufale ptala, zda je možné myslet na intimitu mezi mužem a ženou tak, aby u toho byla postel. Při oné procházkové a povídací intimitě je vše tak abstraktní, tak odcizené nitru, vše je vedeno tělem řeči, která jejímu srdci nepatří. Její srdce cítí přímo. Ach jak by považovala tato dívčina za tragické, že právě při fyzickém kontaktu není intimita, že je jen ve slovech. Jinými slovy, otázka nezní, zda je možné být intimně jinak, než v posteli, ale zda je v posteli intimně. To záleží na tom, jak tomu oba přistupují, jak to cítí, ale rozhodně ne na tom, jak se to blíží povídací a procházkové intimitě. Pokud je totiž obou intimit skutečně dosaženo, ta "postelová" je té povídací a procházkové nadčasovým, kvalitativně nerovnatelným a nedostižným vzorem.
U příspěvku:splodiny reklam žádaj smrt; a žádné nanebevsetí - když děje se – nic; prostřednictvím fragmentů…
tichotam (Občasný) - 6.7.2008 > Tomu říkám štědrost. Nemáš strach a tak nepipláš úzkostlivě dokonalými obrazy jednu nit, ale mrháš a hýříš i okolo ní, takže je hodně co číst.
U příspěvku:Mám já to zapotřebí...
tichotam (Občasný) - 30.6.2008 > Quotidiana> Jsem já to slepec, omlouvám se, o zájmenech skutečně nepíšeš.
U příspěvku:Mám já to zapotřebí...
tichotam (Občasný) - 29.6.2008 > Quotidiana> Nic proti, ale zájmena jsi neuvedla žádná a co se týče přídavných jmen, tak sis vybrala místo, kde jsou použita účelně pro vzbuzení vtipného dojmu. Tím myslím především první větu, která vysloveně staví na logickém sledu přídavných jmen, zakončeném přídavným jménem kontrastujícím s předešlými třemi. První tři popisují vesměs útok na smysly a čtvrté vše hodnotí jako pozitivní, ačkoli málokdo by za normálních okolností chtěl být ohlušován, oslepován a dušen. Evidentně tedy není těžiště oné věty ve snaze inovátorsky nazvat světla oslepujícími, hudbu ohlušující atd... Následující věta poněkud rozvolňuje výraznou kadenci předchozí, ale ještě z ní stylisticky vychází. Další věta se již z této "sledovosti" přídavných jmen vyprošťuje.
U příspěvku:LÁSKA
tichotam (Občasný) - 21.6.2008 > Myslím, že jediné, co té básni chybí, je lehká ruka. Rytmus kolísá podle nutnosti, podle toho, co zrovna chceš říci a zrovna tě nenapadá, jak to udělat bez tohodle zájmena právě teď. Kýžená vtipnost je nesena osamoceným obsahem, forma vše brzdí a bere čtenáři uvolněnost, kterou by ke smíchu či pousmání tolik potřeboval. Oceňuji především závěr básně.
U příspěvku:lampy se chechtaj povaleným koníkům
tichotam (Občasný) - 17.6.2008 > Připomněla mi Apolinairovo Pásmo.
U příspěvku:Půlnoc a vítr
tichotam (Občasný) - 17.6.2008 > jafa> Ten proud poezie, o kterém mluvíš, rovněž nemám nijak v lásce. Prázdnost a záhadnost by v této básni neměla mít místo, pokud se ovšem jedná o autorský záměr a logiku stavby básně. Banální interpretace může snadno přehlédnout smysl. Je pravda, že k banální interpretaci svádím onou zmíněnou "nedořečeností", která by ale zde měla být jen v rovině nepolopatičnosti, nevtíravosti - nikoli tajemné nesmyslnosti. Z mého hlediska, tak jak jsem báseň psal a jak ji čtu, popisuje docela jasné a řekl bych až ideologické téma. Ne ovšem striktně ideologicky, ale také mým pohledem.
U příspěvku:Příliš mnoho slunce než aby promluvil
tichotam (Občasný) - 17.6.2008 > Velmi citlivě volíš poity, umíš kormidlovat melancholický nádech a navíc jazykově výjmečně: přirozenost a jedinečnost výrazu zároveň, to tu skoro všem chybí. Slabinu vidím v trochu neukázněném a mnohdy neefektivním výběru obrazů a jejich řazení v básni. Jen některé kousky vypadají jako diamant. Většinou se jedná o kupu českých granátů, sem tam s docela nenápadným levným polodrahokamem, na konci vždy s diamantem. Raději bych jen ten diamant a pěkně velký. Například Pohyb na tvém rameni. Celá síla je v těch jemých odstíhech. Kůže koně spíš ruší a i kdybych se obtěžoval a vycucal ze sebe nějakou interpretaci, která by jej ospravedlnila, udělal bych to nerad, protože bych chtěl mít klid na to jemné kolem. Ovšem bez druhého nefunkčního obrazu, sněžení na bezejmená auta, který považuji rovnou za manýru. Ne všechny básně jsou takto napadnutelné, jen se snažím vystihnout slabiny. Jinak jsem velmi mile překvapen, jaký jsi talentovaný.
U příspěvku:Stínování
tichotam (Občasný) - 16.6.2008 > Sytá
U příspěvku:Víc než tajně
tichotam (Občasný) - 16.6.2008 > ALIMRA> Co se týče práce, je použita k uvedení motivu osudu, relativního osudu. Osud je něco, na co se jakoby dá spolehnout i v descartovském světě, proto patří tento motiv do básně. Vidím ho jako osud relativní, jinými slovy osud je to, co za osud zpětně ozančíme, ale ne vš, co teď probíhá, musí mít takový význam a takové budoucí trvání, aby se pak dalo říci, že to byl náš osud. Třeba brigáda trvající jedno dopoledne není mým osudem. Ale třicet let v dolech by mým osudem už mohlo být... A jak poznám po prvním týdnu v dolech, jestli to je osud? Jistota přijde až zpětně, když ji dávno nikdo nepotřebuje.
U příspěvku:Víc než tajně
tichotam (Občasný) - 16.6.2008 > ALIMRA> Napříč internetovým spektrem převládá názor, že stačila poslední strofa a já to pořád nemohu pochopit, nečekal jsem to, nevidím to. Jsem rád, že sis zvykla brát mé texty "za slovo", ptát se po zdánlivých banalitách, jako proč jsem užil "dělat práci"... Chtěl bych, aby se u mých básní takto každý čtenář mohl zeptat na jakoukoli část textu - ačkoli tento je mezi jinými zdánlivě velice uvolněný. Ta uvolněnost svádí k tomu neptat se - ale bez otázek jsou mé básničky němé. Nejde mi do lhavy, proč se nikdo neobtěžuje ptát na celou báseň prsvní strofou, která je výrazně jiná než to, co je pod ní a tedy tvoří přirozenou opozici, místo, ze kterého se šíří směrem dolů a zpět smysl celku. Chtěl jsem zachytit (descartovský) svět ve kterém není možná naprostá jistota a vztah k němu jako touhu - a to i ve věcech, které již "mám".
U příspěvku:Půlnoc a vítr
tichotam (Občasný) - 16.6.2008 > kokoc> Jistě je několik "řešení". Mohla být oblečená v keři, jak řekla kink. Také v šumění, jak řekl kdosi, kdo na kink reagoval. Má verze je ale ještě úplně jiná, prostější než by se zdálo... Nebudu ji říkat, kdo najde, najde rád sám.
U příspěvku:Manifestace tragiky
tichotam (Občasný) - 27.5.2008 > Docela dost výstižné i promakané. Kritizováno ale nejspíš není až tak psaní, jako psaní komunitní, psaní pro komunitu, která se tváří jako komunita pro psaní.
U příspěvku:...........
tichotam (Občasný) - 27.4.2008 > Jako celek to je sice (úpdůe mne) rozpadlé, jsem ale na větvi, nebo spíš na drátě z prvního čtyřverší.
U příspěvku:KROKODÝL
tichotam (Občasný) - 26.3.2008 > Tebe já znám, jsi dobrý
U příspěvku:křeč
tichotam (Občasný) - 5.2.2008 > Má to docela náboj, i když zejména v středu je to jen beatnická manýra, takové jakoby vytržené lamentování. Zácpa, dlouhý orgasmus, čtrnáctipetá cigaretka, řev v supermarketech, nekonečné psaní rýmů, hektické transplantace... to všechno jsou beatová klišé, především tím, jak jsou použita: různorodě, automaticky jsou vybírány všední hrůzy našeho světa, aby bylo poukázáno na přítomnost nádechu šílenství potenciálně kdekoli. Líbila se mi nit se smíchem. Myslím, že mohla nést mnohem zajímavější, konkrétnější poselství, než kousek beatového automatu. Osobně bych vše mezi podezřením, že již včera došlo k podivným událostem a "Ale má tvář se usmívá a trochu to bolí" vyškrtl. Jinak supr.
U příspěvku:Neodolas
tichotam (Občasný) - 9.1.2008 > No mě ty kalhotky přijdou na tom právě nejlepší :-\
U příspěvku:Nekrolog k úmrtí úmrtí
tichotam (Občasný) - 17.12.2007 > swedish_nigg> Nechápu výtku z zaměňoánní stolu v literárním díle za percepční obraz reálného stolu. I podle mne jsou to dvě oddělené věci. Dokonce svou podstatou oddělené. A přesto podobné. Stejně jako autor v díle a autor o sobě.

Nesouhlasím, že podobnost je svého druhu propojením. To je princip šamanství. Chápu co tím chceš asi říct, že zkoumáním literárního díla lze nahlížet do autora o sobě. Ano lze. Ale ne přesně a ne jinak než intuicí a hádáním a s chybami. Jsou si velmi podobní. Zkoumat dílo paralelně s autorem rozhodně lze. Jen mi pak přijde, že literatura, stojících na největšjší trojici, nestojí na filosofii ale na principech pozitivní vědy. Vlastně si uvědomuji, že se ti skutečně musím omluvit za výtku ohledně nevědeckosti přístupu: která ovšem nebyla směřována k tobě osobně, ale k teorii, kterou řekl bych dost dobře vykládáš, jako takové. Musím se ti omluvit proto, že právě vědeckost je to, z čeho tuto nauku je potřeba obvinit: věda zanedbává chybu, je pozitivní, dělá to, co má výsledky, ne to, co je pravda. Smyslem mého příspěvku nebylo tě nějak shazovat nebo ze sebe dělat vola, ale pobavit se s někým, kdo se obtěžuje tyhle knížky (a není jistě jen jedna) číst a zjistit tak, jestli se moje snaha o vidění světa (tentokrát literatury) rozbije o nějaké věci, o kterých jsem nepřemýšlel správně. Asi dáváš přednost hovorům v rámci teorie než v rámci světa.
U příspěvku:Bizon má záda jako pěst
tichotam (Občasný) - 13.12.2007 > proboha co jsem to napsal
U příspěvku:Nekrolog k úmrtí úmrtí
tichotam (Občasný) - 12.12.2007 > swedish_nigg> Na čtení studie jsem moc líný, raději s tebou budu dál diskutovat jen tak. Chápu proces obsaženosti autora i čtenáře v díle jakožto předpokladů, které autor předjímal. O tom žádná. Jde mi o jinou věc. O nejsvětější trojici jakožto nejsvětější.

To, že je v díle implicitně přítomen "autor" vůbec neznamená jakoukoli jeho přímou spojitost s autorem jako takovým. Autor je prostě jedna z postav. Nemusím přitom ani sahat po vypravěčí, který lže nebo zastává protichůdný názor k názoru autorovu, který vyjadřije například některá z vedlejších postav nebo žádná z nich. O autorovi vypovídá naprosto vše, od zvolené délky věty, přes jméno vyskytnuvšího se koně až po obsah promluv postav či vypravěče. Autor je personifikace smyslu toho všeho, nic víc. Vidět v textu věcnou spojitost se skutečným autorem je antropomorfismus. Jediné co mezi autorem v knize a autorem reálným je za vztah, je vztah podobnosti. Pokud autor psal racionálně, je text podobný jeho racionalitě. Pokud psal dejme tomu automacicky, je obsah podobný náhodnému působení tělesných chemikálií a okolních vlivů na jeho řečový projev. Je to ale vždy vztah pouhé podobnosti oddělených jsoucen. Literatura samotná nezahrnuje autora jinak než jako jednu z mnoha odrazů idejí. Když se v knize mluví o stole, jde o odraz ideje stolu. Když se zaměřím na fakt, že z psychologického hlediska je text stavěn nápadně podobně tomu, jak vypadá struktura chápání světa individuem, pak je v textu obsažen obraz ideje autorství. Vytváření nejsvětější trojice je nevědecký přístup. Z hlediska díla je autorskost díla naprosto rovnocená například faktu, že se v textu vyskytuje stůl. Zvýznamění autorství je touhou ega přivlastnit si dílo o sobě. Autorství je ale pouze v nás. Jsme autory děl, která jsou pouhýmí díly. Krása je v tom, že jsou nám tato díla podobná přestože jsou autentická a svobodná - jako vztah křesťanského boha a člověka. Rozhodně mají svou podobu proto, že autor je konkrétní a jsou podobna právě jemu. Nejsou ale jím a to ani z části. Ovlivnění není splynutí ani prorostení. Pojem nejsvětější trojice v rámci textu proto považuji za psychlogismus. Přítomnost implicitního čtenáře i autora samozřejmě uznávám, jen je chci oddělit od přímého vztahu s reálným čtenářem a autorem - potom jasně vyvstává, že není proč ideu autora a čtenáře v textu považovat za nějak výsadní oproti jiným vlastnostem textu. Text má k sobě samému indiferentní vztah, vše je pro něj stejně významné, stejně jsoucí. Literatura právem zkoumá čtenáře text i autora. Nemělo by ale jít o zkoumání jejich propojení, protože to neexistuje. Jde o zkoumání jejich podobnosti.
U příspěvku:Nekrolog k úmrtí úmrtí
tichotam (Občasný) - 30.11.2007 > swedish_nigg> Neříkám, že ony modely nejsou smysluplné. Jen se mi zdá, že spíš než aby nějak popisovaly realitu, tak se zabývají vyvrácením mylného předpokladu o přítomnosti konkrétního autora v díle. Autor je přítomen v sobě, kam patří. V textu je autorství přítomno leda jako součást obsahu a není o nic významnější než například přítomnost odkazů k jiným reálií ve světě. Například také hovoří o existenci jistého druhu jazyka. Nebo o existenci napšíklad prkna, pokud bylo v básni zmíněno, nebo mezi řádky naznačeno. Nadosobní autorství obsažené v textu bych tedy chápal jako stejně významné jako nadosobní prkno v textu. Nebylo by to už autorství z nejsvětější trojice, ale z nejsvětějšího všeho. To autorství z oné trojice v textu prostě není. Je k němu přibaleno v podobě onoho člověka, který je autorem. Bez propojení. Prostě bys musel být s tím člověkem, abys k autorství z nejsvětšjši trojice měl nějaký přístup. To obecné autorství nebo čtenářství je naprosto libovolná záležitost. Nikde přeci není řečeno, jaká je míra správná odoseobnění čtenáře. Když bych chtěl být důsledný, musel bych se odosobnit nejen od svého historického kontextu, ale od všeho klturně získaného, tedy i od jazyka a myšlení. Ideální čteář by tak dokázal akorát dělat opičí U! U! Stejně tak ideální autor.
U příspěvku:Nekrolog k úmrtí úmrtí
tichotam (Občasný) - 29.11.2007 > Nezdá se mi, že by v některém z modelů byl mrtev autor, čtenář či dílo "o sobě". Je to jako problém splynutí dvou lidí. Mohu na druhého mluvit, mohu jej milovat, ale nikdy nebudu jím. Stejně tak autor může napsat dílo, které je dílem a on je autorem. Autorem, který v sobě nemá dílo. Dílo zas v sobě nemá tohoto autora. Čtenář také nemá dílo, ale sebe. Jediné, co se všem navzájem dává, je jev věcí. Jev autora, jev díla, jev čtenáře. Říkat jim souhrně literatura je stejně prázdný pojem jako říkat dětem, židlím, budově záchodků a všemu možnému "škola". Je to jako říkat mi Tomáš. Jaký je vztah mezi jménem tomáš a mou rukou? Mým stolem? Mým příjmením? Živý je autor, dílo i čtenář. Přístupná "o sobě" je ale akorát věc sama sobě, svému bytí. Pro literaturu má nejsvětější trojice jediné pojítko: všechno zkoumá jako jev, empirii, vše je jí stejně nedostupné. Velice se mi líbí ta nota s posvátnem. Všechno je posvátné, nepřístupné, ale rozhodně ne mrtvé. Proces poroštění čtenáře od konkrétního sebe je jen snahou ostranit z abstraktního procesu sledování jevů živý prvek. Dokud je v interakci život, nedává smysl, nejeví se, není ani interakcí, ale přátelstvím bytí a života čtenáře ve své jedinečnosti spolu s oním jevem textu o sobě, který ovšem je nedosažitelný.
U příspěvku:Na sněžné báni
tichotam (Občasný) - 29.11.2007 > oprava místo vypadlas - vypadalas
U příspěvku:Ohořelé stohy
tichotam (Občasný) - 22.11.2007 > Naprosto nechápu výtky o ukecanosti. Připomnělo Apollinaira
U příspěvku:Kultúrna svine
tichotam (Občasný) - 18.11.2007 > Trochu upovídané ale ne bez nápadu a stylu
U příspěvku:Být správný druh
tichotam (Občasný) - 16.11.2007 > Ondrej Kern> To o zapínání rozumu nemá být urážkou, ale reakcí na tvou větu: "Nevidím důvod, proč se jako čtenář zamýšlet nad nejistotou existence v místech, kde se potkávají dva natolik vyprázdněné motivy jako "chudinky malí ptáčci když mrzne"." Tedy ses odmítl kvůli motivům zamyslet, čímž jsi ani nemohl posoudit, zda jsou motivy požity nosně - nosná je totiž kostra básně a na tu je zamyšlení potřeba. Proto tvůj soud postrádá logiku.

Jediný důvod, kvůli kterému by ona čtenářka jásala, je podle tvých indicií ten, že by jako ty také nezapla mozek (ona to nemá v povaze) a místo odsouzení básně pro výběr motivů by provedla přijetí básně, kvůli motivům. Ani jeden přístup ale neříká nic o básni: ta je určena k vědomému čtení, ne k hodnocení jednotlivých slov samostatně.

Takže opět: jediná kritika, kterou od tebe přijímám, je vyjádření názoru, že báseň k prozkoumání obsahu nedostatečně láká. Ačkoli s tím nesoouhlasím, tak to je už věc názoru...

Doecla by mne zajímalo, proč ti ony motivy přijdou "bezobsažné". Motiv jako nejmenší jednotka Taky proč má na ně Skácel právo a já ne? To je přeci hloupost. S mojí dlouhodobou poetikou volba nepříliš výstředních motivů souzní, v tom problém není. (Mimochodem se Skácelem se nesrovnávám, to mi podsouváš, jen říkám, že používá jakoby ohrané motivy, podobně(nikoli podobné) jako já)
U příspěvku:Být správný druh
tichotam (Občasný) - 16.11.2007 > Ondrej Kern> To ano. I já s příjemci počítám. O tom jsme se ale už bavili. Smysl básně není zahrabaný - chce jen uplně základní ochotu zapnout mozek. Což tobě se nechtělo, protože ti vadily ty motivy. Tedy tvá kritika směřuje k motivům jako takovým a proti tomu říkám, že nic neříkám, že mi nepřísluší kecat ti do preferencí motivů. Do rozhodnutí nečíst tu báseň se zaplým ráciem. Kritizovat můžeš ( a děláš to), vyzývavost básně. Vývody ohledně oné čtenářky byly ale daleko za rámec této kritiky. Daly by se vyvodit leda se zaplým mozkem, který by nalezl denníčkovskou podstatu v obsahu básně. Což nalézt nemohl. Dovedeš si vůbec představit, že by šla napsat kvalitní báseň obsahující jako hlavní motivy slova láska, růžová, rosa, puding, miminko, maminka, přítel, pták a mrak? Skácel například užívá poměrně hodně takových motivů. Vypnout u něj mozek jen proto, že se jedna jeho báseň jmenuje láska a hned začíná o koních, hřívě, kořenech, lese, blesku... Samé vyčpělé motivy? Ne, jsou to prostě slova. Jak říkám, máš právo tvrdit, že báseň nevyzývá k ponoření se, že nemá tah... V takovém soudu ti nebudu bránit, ani nemůžu. Ovšem s tou svou recipientkou jsi trochu vedle.
U příspěvku:Velké mytí
tichotam (Občasný) - 16.11.2007 > ten malej vypadá že tomu druhýmu chce skočit po krku. Nebýt nepřirozenosti postoje toho malého, tak byse mi to dost líbilo. ne že by větší stál přirozeně, ale dá se to brát jako stylizace, výraz. V tom malém je ale topornost a myslím že i nechtěný výraz ve tváři
  <<< předchozí 
2.strana poznámek
 další >>>  
     
    Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game 		 
free web hit counter