docela zajímavé, ale měla bych technickou co se publikování na internetu týká:

odstavec delší jak 5 řádků dočte málokdo

A velká písmena na začátku věty by taky neškodila

zajímavý námět...

pro příště bych to přinejmenším rozdělila do odstavců... docela špatně se mi to četlo

líbí :)

působí to dost autenticky - nečiší z toho žádný zbytečný kudrlinky ani "rádoby-stylizování"

jo to znám :))

nedávno jsem přišla do obchůdku, kde měli záclony a já potřebovala ty háčky na záclony (takový krokodýlky), blbě se to vysvětluje česky, natož pak někomu, kdo česky skoro neumí... zkusila jsem nejprv prodavačku, tak zavolala druhou, ta přivedla nějakou starší (asi matka) a pak se k nám přidal i taťka (?) z vedlejí zeleniny... háčky sice nemám, ale bylo to příjemnější, než v galanterii a jejich: "nevedeme, další prosím"

hmm... tohle si dovedu představit jako úvod nějakého románu, nebo alespoň povídky...

:) v tomhle počasí je to skoro provokace :))

ale je to hezky napsaný :)

???

co tím chtěl autor říci??? 14.2. sice bylo valentýna, což sice je den lásky, nikoli však telepatie...

na to, že je to teprve úvodní kapitola mám pocit, jako bych začala číst někde od prostředku...

nejsem znalec "fantasy-slovníku" takže mám pocit, že jsem hned na úvod zavalená neuvěřitelným množstvím informací (na úkor děje, resp. něčeho, co by mne do příběhu opravdu vtáhlo...) ale fanouškům to může vyhovovat

zajímavý nástřel :)

rozhodně jeden z mála místních textů, u kterého nemám pocit, že by tam bylo něco navíc :)

něco podobného už tady někdo publikoval... nebyls to ty?

no jak říkám - zaveď odstavce... (až tak moc práce navíc to není)

já jsem to nedočetla, protože se v tom textu ztrácím...

automatické psaní? výsledek konzumace něčeho, co není povolené držet ve větším než malém množství??? nevím...

obzvlášť na internetu platí, že text by měl být "user friendly" tedy snadno čitelný - k čemuž slouží například odstavce... v této podobě se to z obrazovky číst téměř nedá

líbilo... možná ta scénka s tou ženou na konci mi připadá trochu navíc... klidně to mohlo být jen o prodavači a tom chlapovi, co chce rohlíky... ale i takhle je to pěkný,

na místní poměry nadprůměr

ha, jména postav :) (někteří autoři ví, jak začít :))

čtenář není telepat... (velmi důležitá poučka - kterou jsem kdesi vyčetla - pokud vezme autor tohle na vědomí, tak si ušetří spoustu nepříjemností....)

Pokud ve filmu hrdinovy dojdou v jedné scéně náboje, hrdina vyběhne z pokoje, proběhne chodbou a na jejím konci zastřelí padoucha... tak si taky divák neřekne "jo on si nabil, zatímco zahybal za roh...a střihač to jen vystřihl, protože to je jasný"

jj proč je to dvojjazyčně?

to jsi to psal/a dvojjazyčně, nebo se jedná o překlad?

a ještě pro příště doporučuju nějakou více standardní kombinaci světlý podklad - tmavé písmo... tohle se opravdu velmi špatně čte

nedočetla jsem...

na jednu stranu je super, že text je plný technických údajů, jmen techniky, strojů, vojenské hantýrky a nevím čeho všeho ještě (obecně se uvádí, že právě tyhle detaily napomáhají příběhu v tom, aby byl pro čtenáře uvěřitelnějším resp. působil více realisticky, na druhou stranu - všeho moc škodí)

Je to stejné jako s kořením...  pokud je ho trochu, dodá to jídlu chuť, když se to přežene, nedá se to jíst...

na můj vkus tohle bylo až moc přetechnizované

+ jsem si všimhla, že občas zbytečně opakuješ slova (Přejel rukou po ztuhlém obličeji a hmátl po hliníkovém kalíšku s vodou. Napil se a postavil hliníkový hrnek zpátky na prázdný sud.) a je tam spousta přídavných jmen a příslovcí (stálo by za to se nad tím zamyslet a mírně to proškrtat)

ale je možný, že nějaký fanoušky II. světové atd. právě tohle může nadchnout....

nevím proč, ale vzpomněla jsem si na Paní Dallowayovou...

ale nedočetla jsem...

ten začátek se mi líbil moc, bylo to vtipné a přesto uvěřitelné,

jen s těma knihama mi to připadalo trochu přitažené za vlasy, proč se tak moc bál knížek... možná by to chtělo trošičku víc dovysvětlit, ne to tak rychle utnout...

no jde mi o to, že tohle je moc krátký text na to, aby se v něm objevilo tolik tuctových spojení (je to čtenářsky nuda... neříkám, že se to používat nesmí, ale že by mělo být všeho s mírou)

ani já nejsem generace emo... přesto si myslím, že tohle má pocitově k emo blízko

neřekla jsem, že se zavřel do skříně sám (nebo ho k tomu někdo donutil) hlavní o co my šlo bylo to, že to dloubání prstem do břicha působí v celkovém kontextu příliš morbidně (bez ohledu na to, jak se do skříně dostal)

howg

klišé a ustálená spojení (tolik milovaná učiteli českého jazyka na hodinách slohu:))

tlumené zvuky, tupé údery pěstí, křik se rozplynul, v uších ti zní jen tlukot vlastního srdce, ostré pohledy, zběsile se chechtat, laskavé oči říkají, že se nemusíš bát říct  (2x říct v jedné větě.... ehmm) pokorně se omluvit,  (na tak krátký text je toho opravdu hodně)

emo to podle mne je - všechny ty slzičky, bolest a skrývané emoce...

jak jinak zpracovat? více s nadhledem... z tohohle mám pocit, jako kdyby jsi se až příliš snažil někoho zaujmout, moc na efekt... spousta přirovnání, spousta květnatých obratů..., přímá řeč by to mohla oživit, míň opakování stejných slov, napsat to o něco prostěji

(měl by jsi se snažit předat nějaký příběh/emoci, ne zaujmout slovní zásobou...

třebas ta část: "tvůj prst proměněný v dýku....." mi připadá v celém tom kontextu moc silná (kdybys před tím psal, že si hráli kluci na piráty, tak prosím, ale pokud je to tak, že se chlapec schoval do skříně a když ho donutili vylézt, tak si představuje, že prstem vydloubává střeva svých spolužáků, je to krapet morbidní a vrhá to na něj úplně jiné světlo, než kdybys napsal, že si na začátku hrál na Kapitána Jacka uneseného Strašlivým Korzárem Billem...