Tak jo, Filipe, když jsi mě k tomu vyzval. Ta fotka se mi nelíbí. Nejsem schopen přesně říct, co se mi na ní nelíbí, ale nelíbí se mi.

Nemám tam jediné místo, kterého bych se chytil, celé to na mne působí nekompaktně. Pozornost přitahuje ta bílá šála (mimochodem, největší a nejvýraznější bílá plocha, kterou ta šála vytváří, je v oblasti břicha, či spíš podbřišku). Naopak tvář je proti té šále šedivá a skrytá, černé pozadí tam s tou šálou taky nesedí.

Výraz toho kluka mi přijde nepřirozený. V obličeji jaksi vyrovnaný (to dělají asi ty zavřené oči), naopak napjaté ruce. Jestli je to nehraný výraz, jestli je přirozený pro něj, tak to pro mne nic neznamená: Co tím chci říct je to, že mi ten výraz nic neříká, netuším, co si ten kluk myslí, co cítí, prostě jen tak klečí, "oblečenej do bílé šály" a má zatnuté pěsti.

Pokouším se to srovnat s dívčím aktem - ty přece také bývají mnohdy nepřirozené. Nevím, co na tuhle námitku říct. Snad nejsou tak nepřirozené, snad vyjadřují konkrétnější emoci, snad - v případě, že emoci nevyjadřují, působí (s nadsázkou řečeno) "prvoplánově krásně".

Možná je to jen nezvyk, jen nedostatek zkušeností se způsobem, jak působí mužský akt tohoto druhu. Proto nehodnotím známkou, jen píšu, co si myslím a že si myslím, že to není dobrá fotka.

Berte mé hodnocení prosím s rezervou jako pokus někoho, kdo fotografování nerozumí, říct, co si o něčem takovém myslí. Tentokrát bez teoretických pouček a jen podle toho, jak to na mne působí.

P.S. Nevím, jak to myslel Silák s tím, že bez šály by to bylo lepší. Možná tak, že s něčím jiným než se šálou - v tom případě bych s ním asi souhlasil. A možná i bez šály... (Proč by vadilo, Filipe, že má kluk hubenej hrudníček ? Že má hubený ručičky, to ti nevadí? Podivné...)

"U někoho jedině jeho vlastní smrt je tím dobrem, které společnosti přinesl." Pozoruhodná myšlenka. Pravdou zůstává, že její síla nastupuje opět až ex post, až po smrti. Nemluvě o tom, že zjednodušuje. Nic není černé, nic není bílé. I ti nejčernější měli své bílé stránky, i ti nejbělejší ty nejčernější - a mnohdy je jejich vnitřní podstata skryta pod nánosem pověr, fám, legend a všeho toho, čemu se říká historie.

Zrovna dnes v hluboké noci jsem viděl v televizi adaptaci divadelní hry F. Peroutky Šťastlivec Sulla. Nebo stačí připomenout některé Čapkovi apokryfy (například můj oblíbený apokryf Marie a Marta).

Jo, takhle to chodí. Jenže - taky takhle chodí, že vyjde ráno slunce. A napsat básničku o tom, že vidím ráno vycházet slunce, jde jen "novýma očima". Ty se na rozchod díváš očima starýma, snad jen zmodernizovanýma o použití mobilu...

(Trochu přeháním, aby bylo zřejmé, co mám na mysli... Když projdeš Totem, najdeš tu počítám několik desítek textů téměř shodných s tímto.)

Ehm, nějaký rozmazaný a šikmo...  (Jsem malichernej, já vím.)

A dům? Dlouho se mi nelíbil, hlavně ta koule nahoře na střeše. Ale teď už by mi chyběl (i když ta koule ). Jo - a architektuře nerozumím

A kruci.

Tady někde je Gino ------------------------------------------------- a tady někde se v dálce zjevuje průměr Totemu... (Aspoň tak mi to teď přišlo.)

Nevím, přečetl jsem povídku, přečetl jsem i reakce, něco mi na té povídce nesedí, nevím co, ani kritici to nenašli... Tak promiň. Je to solidně napsané, ale (a nevím co).

Akorát jsem si vzpomněl na jednu poznámku mně již neznámého publicisty o mně již neznámém autorovi: "Když už neví, co s postavou, tak ji nechá umřít." (ale v tom to také není, to je zase jen spíš na okraj, abys se spíš vyhýbal takovému řešení)

A ty hvězdy jsem přeskakoval (raději).

Tak trochu čekání na Godota.

Kromě pocitu beznaděje a nejistoty jsem se neměl čeho chytit...

Není to špatný (předpokládám, že to je jen úryvek), ale tolik "technických" údajů by přežila snad 100-stránková povídka, ale tady to chce hodně trpělivosti prokousat se už tím úvodem se samými čísly a písmenky... Sci-fi neužije jen fantazii na technické detaily, aby to bylo dobré scifi, tak autor musí mít taky fantazii na děj.

Hlavu vzhůru, koukni na hvězdy a leť dál

Obávám se, že Shakespeara nebo Máchu bych nekamenoval, u nich by mi nic nechybělo. Hugo mi přijde (na dnešní dobu) poněkud rozvláčnější a pro internet nevhodný, i když taky vynikající. Ostatně si myslím, že když se v historii mnohdy spletli literární (a umělečtí) kritici, proč bychom tu nemohli "ukamenovat" my, laici, nějakého budoucího Huga.

I když o tu známku v hodnocení vůbec nejde, přece jen ji zpětně měním, jelikož mám pocit, že neodpovídá.

A na závěr dobře míněná rada: Piš dál, jak chceš, jak umíš a jak musíš - a ze všech připomínek si vybírej jen ty, které Tě postrčí dál, jestli o to stojíš.

Přemýšlím, proč asi autorka tento text na Totem vložila. Marně, i když je mi jisté, že měla svůj důvod, pravděpodobně čistý...

Podle poslední věty: Mám jít za sousedy a zeptat se jich, jak zabíjejí své chrty a jestli jejich syn nebije hlavičkou své krysy o záchodovou mísu? Nebo jen nemám být tak důvěřivý a začít je pro jistotu (pro klid duše, nebo proč zase vlastně?) podezírat, že chodí do restaurací bít opičky do hlavy a jíst jejich mozky?

Otevři moje oči, prosím. Zatím se Ti to nepodařilo.

Leoro, detailů je tu až dost, ale měl jsem na mysli hloubku cítění a duše (i když to zní nadutě). Zní to věrohodně, možná by to tak hrdinka opravdu vyprávěla, ale to neznamená, že (mě) to tak uspokojí jako literární dílo.

Do jisté míry mi to připomnělo Babičku, jak ji tu někdo zkrátil: "Babička přijela na Staré Bělidlo a umřela. Šťastná to žena." - dovolím si ocitovat. Povrchnost toho zkrácení a Tvého textu je podle mne stejného druhu, jen různé míry.

toyenka: Nemluvím o tónu. Ten tón jsem dešifroval záhy. Zkusím to ještě říct přesněji. Pokud buduji napětí kolem jedné postavy a jedné rekvizity, je podle mne autorským faulem nechat toto napětí spadnout v kontaktu dvou jiných postav a rekvizity rovněž poněkud jiné .

Samosebou ale máš to právo takhle napsat a jako záměr je to tak napsané dobře. Ale mně se to prostě nelíbí

Vítej ve všedním světě

A raději se pilně uč i tu chemii a fyziku, kdo ví, kam Tě osud zavane, já taky v životě netušil, že budu nakonec na filozofické fakultě, když jsem se od druhé třídy na základce chtěl stát učitelem fyziky a hlásil se před maturitou na matfyz.

Nemám rád kruhy v obilí.

Ale co mám dělat, když jsi to tak krásně napsala ?

Mimochodem - jak pravila též Venuše. A tak jsem zvědav, zda to uspokojí umělecko erotické požadavky páně Sklenáře.

A ta poslední věta je skvělá - právě proto, že ... jí ... nerozumím...