Slova, slova, slova :) Naše prokletí, ale bez nich to nejde. (Kdysi dávno jsem si začala psát, k čemu všemu jsou slova přirovnávána. Momentálně si vzpomínám na bezbarvou ovesnou kaši v Mágovi od Johna Fowlese. )

Tady je spíš popsán proces vyjadřování než výsledek. Je to přesné.

Zajímavé vyjádření jinakosti, nekonformity. První  sloka mi nic neříká, připadá mi nějaká nesourodá, ale zbytek hezky graduje. Líbí se mi zvlášt tato pasáž:

nešlapu

nemám vstupenku

propadla jsem

z předmětu jsoucna

visím

s razítkem na deset cifer

ve vzduchoprázdnu depozitáře

aliterace od č, a barvy - pěkné

i když čelí tam evokuje souboj a já bych je radši viděla v souladu

Zbytek Anglána byl stejně vybíravý jako jeho konečník. Ale to je u některých Britů normální. Zdůrazňuji: u některých.  Jsou i tací, kteří přežijí déle než týden bez čaje s mlékem a Marmite, nemluvě o extra soft  toaleťáku :)

Zajímavý pacient.

Tahle postava se mi líbí.  

Připomíná mi jednu z postav z mé "nedokončitelné" povídky. Třeba se znali..... :)

Rudý Právo? To byla kvalita tisku tak vysoká, že se nestíral? Ale uznávám, že ve městě se dost špatně shání lopuchový list.

Kromě leknínové se mi líbí i první sloka. A dopisy hozené do kamen ve mně vyvolávají zvláštní pocity. Vlastně celá báseň vyvolává zvláštní pocit. A to je dobře.

Trochu kruté, ale výstižné a v perfektním rytmu.

"Nastevřels"? Co to znamená?

Takové podzimní :)

Líbí se mi:

"na hony pláchlo léto"