V tom se shodneme - mám také ráda jistou brutalitu stručných, jasných a přímých věcí. 23. dějství je daleko hlavně z důvodu toho, že si onu mrtvolu přeje autorka vychutnat, nebo se to dá taká uchopit časem, tzn. celým dramatem/hrou, která trvá už příliš dlouho - a je proto tak obsáhlá, nafouklá...

I. poslední řádek je pomyslnou otázkou na začátku

II. od vše co by sis přál ti nesedí nejspíš proto, že není vůbec příjemné něco nezmeškat – prostě ti to evokuje nepříjemný pocit, proto se ti to i nelíbí. Houpačky už natahují vnímám sama za sebe jako nádech. Nádech na konci II. a malou předzvěst, že to ještě bude mít pokračování. Proto, že to je nádech to má zase spíš, dle mého, evokovat příjemné pocity, tak tady nejsem srozuměna s tím, proč se to nelíbí.

Ale dokážu si to hezky sama vysvětlit, co?

Mám hravé období a doufám, že se to nezapře i do budoucna. Sir Realismus již podává pomyslnou ruku.

Nechci ti křivdit, ale taky do tebe vkládat plané naděje.

Postupuji-li ji z obecnějšího ke konkrétnějšímu, je to docela logické. Osobně s tím nemám problém. V obecné rovině by to bylo těžko čitelné a také těžko vyjádřitelné.