Člověk, který nechápe symbol, metaforu a básnický obraz, asi těžko má co kecat do poezie, čtenáři.

Bohužel, u tebe je to evidentní. Opakuji to už po někalikáté: jsi provakatér, ne čtenář poezie. Tobě jde o to navážet se za každou cenu, a anonymita totemu jen ukazuje tvou ubohost.

Třeba se mýlím já. Mám prostě takovou mnohletou básnickou cestu, jsem hrozně náročný na sebe i druhé, takový zhovadilý perfekcionismus. Mám to v povaze bohužel. Není to moc dobrá vlastnost. Nenech se odradit a piš a zraj v sobě.

Jo, však v pohodě, vždyť to záleží... na každém. Pro mě je v psaní dobré rozbíjet dříve naučené, nacvičené a zaběhlé "formy", tím se objevuje nová možnost uchopit to, co chceme sdělit. A to objevování je taky zázračné, udivující. Kromě rýmu se nabízí asonance, volný verš. I to je rytmická báseň. Souzvuk je věcí "rozeznání rytmu", nikoli nutně rýmu. Rým je přímý a těžký, strhuje na sebe pozornost, a je těžké, aby byla báseň plná a zázračná ve své zrýmované hudbě. Volný verš je zdánlivě lehčí, ale i on má rytmické zákonitosti a snadnost je jen zdánlivá. Ale to je můj pohled, tak to jen z mé strany.  Každý ať tvoří dle svého rámce (ne ale jen pocitu!) - báseň je zázrak i um, a umět trvá dlouho, zrajeme.

Vítej. Píšeš niterně, jen mne někdy ruší to, že se necháváš nalákat "snadně" rýmem.

To není potřeba... ale je to tvá báseň, tak si asi najdeš svoji cestu.

Zajímavá je ta idea "vodních světů". Je tu od pradávna - na Východě zůstala široce rozšířená dodnes. Viz. vodní bytosti, neboli Nágové (Hadí bytosti, víly s polovinou těla ryb či hadů a s vrchní částí ženskou. Vládcové jezer, moří. Ovládají podle mytologie i studánky, potoky, řeky atd. Někdy jsou k lidem přátelští, ale většinou není radno je dráždit.

...jsi únavný jako kafemlýnek, u každého textu je to u tebe stále zoufale stejné. A navíc jen sugeruješ své nechutenství druhým, roztomilý čtenáři. Tvé rekace pro mě nemají žádný smysl.

To že jsem je osobně nepoznal mě mrzí, ale nevylučuje to, že jim nemůžu věnovat text, ne? Promluva o bhaktijóze v podání pana Tomáše působí silně i tak.

Název mého textu samozřejmě není pojmenováním Tomášových, ale je směrován k těm, kdo se pokoušejí praktikovat cestu srdce, ať už jí říkají jakkoliv.