I zde díky za vyčerpávající (v dobrém smyslu slova) zamyšlení! Jak už jsem psala v reakci na egila, text vznikl jakýmsi pocitovým samospádem (což samozřejmě nic neomlouvá) a jako takový jistě měl velkou tentenci cestou posbírat kdejaké klišé a leckde uvízlý slovní obrat, protože jsem ho jako zapisovatelka příliž nekorigovala. Neplatí to pouze o posledních dvou verších, které už jsou taková slovní vata, vycpávka, kterou jsem si nakonec - ač nerada - pomohla k závěrečné katarzi dokončení textu. Nebyla jsem prostě schopna vymyslet žádnou smysluplnou pointu a tak pro zchranu celku obětovala patu básně. Škoda o to větší, že právě pointa v člověku zůstává jako výsledný pocit z přečteného.

Navíc bych chtěla dodat, že jde o starší text ze šuplíku, který ani pro mne není úplně dle mého vkusu, ale zase je mi líto jej zmuchlat a tak jsem ho zde přeci jen vhodila do pléna... Sama v sobě vnímám jistou schizofrenii mezi tíhnutím k okrasnosti, estetizaci (a  potažmo asi kýči)...a na druhé straně jasnou potřebu jít do hloubky, sdělovat podstatné a prodrat se hlušinou slov k jadřinci nezkreslených významů. Každopádně - navzdory baletním krokům v této konkrétní básni - jsem naturelem vše možné, jen ne "baletka". Daleko blíž mám myslím k ruralismu a zemitosti (ačkoli jsou zatížené mým sklonem k nostalgii a sentimentu, k němuž se - nejen v básních - přiznávám).

Děkuji za obsáhlou studii k mé básni!

I já sama do svého textu postupně stále víc a více pronikám...a je mi stále zřejmější, že (alespoň pro mne) opravdu nejde jen o přebujelou vyvřelinu slov, ale o významový i formální celek, kterému je možná jen trochu těžší dostat se pod kůži. Každé z těch slov má pro mne na daném místě význam a ona bujará expresivita vytváří obrovský prostor vnitřní braznosti básně.

Slova jako komika, vtip, apod. já sama vnímám jako nepřípadná. V mém vnímání textu se k němu nikterak smysluplně nevztahují. Byl samozřejmě míněn vážně.

Zajímá mě jazyk jako tvárný materiál, jehož hranice jsou mírně neostré. Zajímá mě pohybovat se na samé hrance výpovědi a nečitelnosti slov. Je to rubová strana každodenní komunikace, která často mnoho říká, ale málo sděluje. Tento text neříká téměř nic...ale sdělovat by chtěl mnohé.