Viz Lian, šuple, šuple, pokud by se to nemělo pohnout kupředu, šuple raději vůbec neotvírat. Hele, já takhle psala asi taky, ale

bylo mi míň než Tobě, navíc současná mladá generace je jaksi taková vyspělejší ,nebo se mi to zdá?  Ale radím Ti dobře

nelez s tím ven. Jeden takovýhle podobný skvost jsem tuhle objevila doma hluboooko ve svém šupleti, to mi bylo cca 16 let

a když jsem to zřela a to byla má vlastní tvorba, zvolala jsem jako OSOBA  - Kristepane, pomoc. Takže rada, jednou by ses

toho mohla leknout sama. Jo a ještě jdena rada, chlapi na takouvehle poezii neletěj, aspoň většinou, ale to poznáš časem sama,

nebo taky ne.

Podle mne to dobrý není, vesměs souhlas s Emmetem, snad forma,ale těsto hledám marně, to je tak na jedno přečtení.

Nejde o to, cpát se do rýmu za každou cenu, je to mac latní, což třeba u Ewonnneho taky bývá, ale tam zase najdu

například poetično okamžiku, tady bohužel lautr nic, ale toť pouze můj názor, že.

Není třeba mi radit, já na obrázky na netu moc nekoukám, prostě jsem sem vlezla náhodou. Jo, a jestli myslíš, co se týče

tématu, tak ten mně je taky fuk, prostě buď se mi ten obrázek líbí nebo ne, a je mi buřt, co na něm je.

Jo, akorát mně nebaví fotky z dovolených, táta s pivem v ruce, máma na velbloudu, děti na tobogánu. Já mám ráda

třeba fotky Štyrskýho.

Ježíš... připadá  mi to jako slohová práce nadšeného pionýra, sytlisticky je to mizerné, málo platné 15 let je asi málo.

Jo ta Tvoje básnička není jen o zvířeti, ale ta moje zas taky úplně ne, proto se jmenuje Variace na téma z Diviše,

Chcíplo nám morče se jmenuje jedna Divišova báseň ze sbírky Obrať koně, mimo jiné nádherný text, ta báseň je právě

o dětech, co pohřbívají chcíplé morče a j e v ní mnohem víc... ale samozřejmě to je v té Divišově básni. Já jsem si jen

vypůjčila název, také proto je tam zmínka o Divišovi, ale samozřejmě lidé, kteří ten Divišův text neznají na to pohlíží

trochu jinak, ale to je v pořádku a logické. Každopádně, když mi chcíplo nějaké to zvíře, vždycky jsem mu odříkala, lépe

řečeno přečetla tuhle báseň, a to už jsem dávno nebyla dítě, alespoň dle data mého narození

Je hnusně, ale já čtu, ano spoustu znám. Pes, jeden má hrob na zahradě, a kočka, taky se ztratila...ále... Zvířátko taky dobře,

tož jsi mi jednu připomněla, jmenuje se Variace na téma z Diviše.

XXX

Každý rok na Vánoce

na hrobě feny

svíčku zapaluje

pieta za čtyřnohého

kolik já dala pochovat zvířat

těch krabic od bot

namísto modlitby

mé rty mumlající

CHCÍPLO  NÁM  MORČE,...

mé rty Diviše

I když bývám hodně kritická, jelikož člověk zapomíná, jak začínal, Natasha tady sice podotkla, že někteří v 17 letech píšou

a jak, to sic pravda. Kdysi jsem potkala jednu velmi talentovanou dívčinu, všichni z ní byli paf, porota i soutěžící, tehdy jí bylo

16 let a její poezie byla dokonalá, jenže poezie je cesta, samozřejmě pokud by někdo psal v pětatřiceti takhle, no tak mohu

hovořit snad  o ztrátě času, ale já musím sebekriticky přiznat, že v 17 letech ze mně padaly řádný kraviny, když se na to podívám dnes. A když jsem se tehdy vrátila z oné soutěže, kterou ta velmi talentovaná slečna vyhrála, přepadl mě pocit, že

její psaní postrádá jakýsi vývoj, etapy, její poezie už tenkrát byla vskutku "zralá", ale co dál...

Arieli, já už ani nevím, že jsme se  kdy "dohadovali" o listech, není za co se omlouvat, bylo to docela legrační, navíc,  i kdybys

mě tehdy poslal kamsi, nic by se na mém hodnocení Tvé básně neměnilo, prostě to byl Tvůj názor a hotovo. Hodnotit něčí

příspěvky negativně, jen proto, že jsme s tím dotyčným měli jakýsi "dohad", by mi připadalo víc než stupidní. Já hodnotím text,

ne názory. Dám takový příklad, jsou básníci, kteří jsou mi jako lidé z duše protivní a přesto mám ráda jejích poezii, čímž jsem

samozřejmě neřekla, že bys mi byl  protivný, nikdy jsem Tě neviděla, ale nějak to tu znázornit musím/ Prostě tahle báseň se

mi zdá velmi vydařená a to je fakt neměnný.