Na mě to je příliš násilný a patetický příběh:-) Opuštěný šestadvacetiletý mrzák, něžná, krásná a             p l a ch á kurvička, bohatý starý slepec a jeho vražda. Snad by bylo jednodušší ho okrást, ale budiž, stát se může cokoliv. A taky by se nám k případu mohla vyjádřit "sociálka", se mi zdá trošku neuvěřitelné, že by od 16i mrzák mohl žít na vlastní pěst, nepovšimnut okolím?

Pěkně vystihuješ atmosféru, pěkně opisuješ postavy. 

Jo a přimlouvala bych se za to, aby se hodinky na konci nezastavovaly...to už je na mě moc:-)

Obsese zelenýma očima:-))

Ale pěkný výraz..i tvář.

:-) Teda-to je ujetý:-))

Vždyť mohl vyhodit cokoliv...že by to křeslo mělo něco symbolizovat? Tak já jdu přemýšlet:-)

Hezká zkratka, hezky napsané, ale smysl mi nějak uniká:-)

Povídku jsem četla, ale bylo poměrně těžké se jí prokousat. Odstavec od odstavce nechápu, jakéže jsou schopnosti čarodějky Ingrid, připadá mi, že je nějak neschopná a jakéže to na konci překvapení, že se z ní má stát údajně padlý anděl, jen proto , že šlohla elfům mladíka Ronyho a dostala zásah šípem?:-) A co to konstatování, že se cítí slabší tím více, čím je od ní vzdálený Milan? Najednou se mluví o nějakém Milanovi a čtenář vůbec neví kdo to je? Možná, že to není špatně napsané, ale autorka si to po sobě asi ne příliš pečlivě přečetla, je tam spousta rušivých elementů, které čtenáře zdržují, namátkou: jak se rozhání loďka?.

Mladík i dívka nasednou na koně a kůň je pobídnut a vzápětí konstatování:Mia(kůň) běží sama. A jakého otravu jde zničit? Z lidí to nikdo nebude, když k nim po snu nejde. Odkaz na poselství snu čarodějky Ingrid také nechápu. Vůbec tam chybí spousta základních údajů, proč jde mezi lidi (a nakonec kvůli snu nejde:-)), co tam chtěla dělat a  považuji za smělé tvrzení, že právě proto dobro nikdy nezvítězí. Chce to mít příběh, silný příběh, abych si troufla toto tvrdit.P.S.: Všimni si také, že používáš jedno slovo (konkrétně krásný, k popisu vzhledu koně, jeho hřívy, muže Rodericka) A trochu(dost) mi to celé zavání červenou knihovnou:-( Prostě mi to připadá celé hodně zmatené.

Jako vzpomínku a očekávání to beru. Ty domky bych zprava ořizla, nechala tam jen ty čelni zdi, tolk by to asi nerušilo. Je to sice neostré, ale letní atmošku to připomíná hodně a to nebe, to je tedy okouzlující, hluboké, krásně modré, nádhera.

Přiznám se - vůbec, ale vůbec, nerosúúúúúúúúúmět:-)

Filip je kdo?

Púda je co?:-))

Jen zrekapituluju:

1.Uchlastat se lze leda k smrti a ne smrtí, ani hrdinskou:-) Asi nějaký nedoklep, překlep či co já vím, rozhodně mě tato větička zaujala:-))

2.Musela jsem se trochu proplétat vazbami Andrejův děda, Andrejův první otec, Andrejův druhý otec, Andrejovo máma, takže (doufám, že jsem pochopila správně, když tak prosím o opravu)-Andrejova babička, vdova po hrdinovi je matka prvního otce Andreje(vnuka),  Andrejova máma sice není zatížená touto rodinou (až na to, že si vzala syna toho hrdiny Andreje), nicméně je zatížená na alkoholiky-viz.první i druhý druhý otec Andreje ) a třetí otec zatím živ a jak vidět jen sedí a poslouchá , o chlastu ni slovo:-) AKorát mě mrzí, že jsem se nedozvěděla, zda i on patří nějak do armády, či holduje jinému povolání:-)

Ale jo - osudy lidí jsou nevyzpytatelné, toto je lehce uvěřitelné, ovšem mně jako nekaličce tahle vyprávěnka z hospody nic nedává, snad jen jakési poučení, že s geny je těžký boj:-)

"Zem se ke mně naklonila a přiblížila se- a už jsem se jí dotýkal. A zazdálo se mi, jako kdybych se spolu s ní dostal až na úplné dno sebe." " Její ryba se vyprostila z mé sítě."

Je to hezké, smutné, a přitom nepatetické. Věřím, že se v tom spousta čtenářů najde, v těch pocitech zklamání, touhy, naděje těch šestnácti let

Jen trošku zavyčítám, že je to moc dlouhé:-) Méně někdy znamená více.

Jo, působivé, líbí.

Jo, pěkné, připomíná mi to jeden model od Kuščinského:-) I ta dívenka má podobné oči:-)

Příjemné, zvláštní, zaujme.

Ale jistě, ať je to o rovnováze. Vždyť píšu, že si blbý pocity připomenu, až bude LÍP.

Když je hůř, tak si připomenu ty pěkný

Ale jo, já chápu pohnutky autora:-) Zasažení kouzlem okamžiku, které se ovšem nedá běžnými prostředky zachytit.

Ale i tak. Já si to tam zbytek domyslím:-)

Je to hezké zákoutí, má svoje kouzlo, je tam skutečně změť stínů.,světel, stromů, trav, ale taková někdy zákoutí bývají.

Je to zařazeno do cestopisů, reportáží, takže nebudu vytýkat někdy až přílišnou popisnost.Vytknu především závěr, ten je teda strašnej, připomíná mi to studentské doby za socialismu, kdy se podobné strojené a optimistické závěry očekávaly u každého slohu:-) Navíc je to dost rozporuplný závěr s ohledem na předcházející líčení "hrůz" stravování, ubytování, organizace a chování obyvatel.

Obívat je ošklivá pravopisná chybička:-)

Některé informace (jak se tam dostal tatínek, kolik stál výlet na pláž, že na pláži hrozí spálení,...) bych raději vypustila.

Naopak jiné, např. jak vypadají komunistické nápisy?:-), bych pro neznalé rozvinula:-)

Není to špatné, chce to jen zpřehlednit, trochu zkrátit, některé větičky učesat-shoda přísudku s podmětem atd. a radši pozměnit závěr.

Atmosféru to má, ale tyhle noční fotky jsou nevděčný:-) Neostrý, plné zrna, šumu, fakt těžko posoudit:-)

Asi mám monitor ok, vidím chlápka i nějaké postavy vzadu.

:-) Ale jo, věřím, že ji využiješ v lukmalérovské tvorbě:-) Ono tomu lze přisoudit celou řadu významů. Ztracené dětství, potažmo iluze, hnůj dospělosti teda když to jeden chce vidět vysloveně černě:-)) Nebo panenka jako symbol pa....:-)

Tak to jsem zvědava, jak to podáte, pane:-)