Víš, Venuše, já se také ráda dotýkám hvězd (a co teprve hvězdný prach, spočinuvší mi na řasách... :-))))

Přeslička: já píšu tyhle barevný texty i velice strohé, dynamické.. V delších věcech se to snažím střídat, protože to zpomaluje děj. Ale potřebuju prostor a ten tady na totemu není (myslím pro delší věci). A témata? Tyhle článečky jsou pro mě zábava, chvilka útěku do vymyšlené situace. Témata mě přepadají sama. Jedu autem a najednou se mi odvíjí příběh nebo pocit ze situace před očima (večer to jen napíšu, zatím co ostatní koukají na televizi), nebo si sednu na chvíli k noťasu, zavřu oči a prsty se samy rozeběhnou po klávesnici. Pak jen čtu a divím se, co mě to zase popadlo..  S delšími texty to je jinak, ty prostě žiju. Jinak v tomhle textu jsem si dovolila skutečně víc košatostí, než je zdrávo, ale na druhou stranu - je to takový snový text odtržený od reality, není zas až tak dlouhý, aby to celé unavovalo, tak jsem si řekla, proč ne? A ta poslední věta.. Dlouho jsem o ní přemýšlela, jestli ji tam vůbec dávat.. Dá se jednoduše smazat a nic se nestane. Ale já ji tam zatím nechala.. Zatím o ní přemýšlím.. :-)))

Mouchy jsou stále ve vzduchu. Stále je slyším bzučet, přesto mi to neubírá na optimismu.  Učím se žít mezi mouchami.. Jsou důležitejší věci, než mouchy, hm? Hodnotím celkový dojem, ne mouchy (a jsem jen pouhý spotřebitel, ne výtvarný kritik..)

Je to dobrý. Klidně bych to snesla celý den na očích a nezačalo by mě to rozčilovat (a to o spoustě jinejch věcí říct nemůžu). Jo, je to teplý, pozitivní, nenudí to. Fakt dobrý, tedy můj subjektivní pocit.

Yukel: Přišels o dítě? Promiň, nechtěla jsem se tě dotknout a připomínat.. Ale jen ten, kdo to prožil, je dle mého soudu oprávněn v celé šíři významu napsat to, cos splodil ty. Jinak je to velice cynické..

Literatura má skutečně velice široké ambice, já bych ale řekla spíš dimenze. A je otázkou, ve které dimenzi se pohybuješ ty, ve které já.. ve které někdo třetí...

Kelly:

1. těch mých pár řádků není žádné literární dílo

2. jen jsem srovnávala reakce tvé s reakcemi jiných

3. základní chyba je, jestli si myslíš, že to má někoho dojmout. Je to jen zdvižený prst, který říká, co se může stát.. Má to říkat "uvědom si to a dávej si prosím tě bacha.." (děti vaky ždycky říkají rodičům: "No jo, mami, ale mě se tohle nemůže stát.." a kroutí znechuceně hlavou - a té mámě pak jen zbydou oči pro pláč..)

Všechno. OK.

Úchvatný moudro. Kdysi jsem mívala doma ježky. Představ si, oni se nechají hladit docela jako koťala.. Sklopí bodlinky.. Biologie tě tedy nebere, co? A pak, nejsi první, kdo s tímhle přišel..

.. a modravě zamrzl tvar, objímaný konejšivou náručí kůry. Jen lístků pár se zvědavě zastavilo na chvíli ve svém tanečním pohybu a chlad ledu je uzamkl spolu v obětí...