Ačkoliv je reality show perverzní podívaná a je na ni cosi alarmujícího, přesto bych autorce doporučila občas na reality show

juknout, možná by její poezii prospělo trochu více "akčnosti". Ale, myslím, že reality show máme každý ve svém životě více

než dost, tak proč vykrádat televizní pořady, že.

Bohužel téměř při každé návštěvě knihkupectví narazím na nějakou podobnou "Danu Vítovou" a to mě vážně znepokojuje,

tak nějak je mi líto toho papíru. Dokonce osobně znám podobné "Dany Vítové", někteří z nich jsou celkem prima lidé a vždycky, když mi pošlou svou kytičkatou sbírku s věnováním, nějak nemám sílu to vyhodit. A tak se mi doma plní odpadkové

šuple. Neschopnost autorecenze považuji u autora za velký průser. Ale konec konců papír snese všechno a net ještě víc,

samozřejmě nemohu nikomu bránit v psaní a už vůbec ne v grafomanství, jen jsem napsala Daně Vítové svůj názor a

vzhledem k tomu, že na můj komentář reagovala přímo do mé schránky je vidět, že narozdíl od jiných takových "Dan" o tom

přemýšlí, pokud je Daně Vítové méně než 20 roků, pak se jí za svůj komentář omlouvám, pokud je jí více, trvám na svém názoru.

No, od mne se lepší kritiky nedočkáš, jako bys své texty brala přes kopírák, je to jen plácání prázdné slámy, je mi líto,

ale toto pro mne není poezie. Narozdíl od langauer mě jako čtenáře spíše znepokojuje, že tolik lidí píše "alespoň nějakou

poezii", lépe řečeno, že to za poezii vydávají.

To je mazec, souhlas se Zkrveživem, taky mě to pobavilo :))) :((((, faktem je, že často mířím do víru velkoměsta a

splavy taky slyším, obzvlášť dobře jsem je slyšela v srpnu 2002, to nezpívaly nýbrž řvaly.

Přirovnala jsem to ke kelímku z umělé hmoty z prostého důvodu a pokora ani láska s tím nemá nic společného,

a tím prostým důvodem jest, že této básni prostě jako čtenář nevěřím, jistěže autorce neberu její idee, ať si je má, ale

ta vyumělkovanost básně mi vadí, prostě mě nepřesvědčuje, není v ní místo pro fantazii čtenáře ba ani osobní prožitek,

pokud tam je,já ho nevidím, ta báseň je prostě špatná a na poli literatury by naporosto neobstála. Dovolím si tady použít jméno autorky, která svým způsobem o lásce píše a tou autorkou je Ouvej, a tam je prostě cítit utrpení, bolest, radost,

píše o tom čím prošla a já jako čtenář jí věřím, jelikož nevaří z vody, ale dává tam podstatu, mnohdy syrovou , ale právě

takovou, která je cítit životem, tím odžitým, odtrpěným s kousky radosti, to je pro mne poezie. Ne, když autor vezme

slova a nějak je naháže, aby se neřeklo. Navíc idealizovat si svou vlastní lásku mi připadá trochu zcestné, neupřímné.

A co to vlastně "ta pravá láska" je, i v tomto máme každý jinou představu, pro každého to znamená něco jiného,

v mnohých básních nepadne o lásce ani slovo a přesto tam je. Na rozdíl od jiných, kde se to láskou jen hemží a přitom

chutnají po destilované vodě.

Ach jo, ach jo,tudy cesta nevede.... je mi líto, tisíckrát omleté, samé fráze fráze, připadá mi to jak kelímek z umělý hmoty,

nic opravdového, bez žiivota, bez zápachu, bez emocí, bez bolesti, ...

Ne, je to vážně dobrý, a to dost, má to příběh, hodně vyvedené, souhlas s Přesličkou. Bez zbytečných zašmodrchaných

metafor, ano voní to beatem a kdo tvrdí, že beat je přežit, dokonce mrtev, lže. Beat je nesmírně nadčasový, nějak se nám to nechce přiznat, ale je to tak. Je to vážně dobrý.

Jednou mi jeden velmi erudovaný člověk, se kterým jsem se často přela, ale jeho názorů na psaní jsem si nesmírně vážila

řekl: "Kateřino, aby byl člověk básník stačí mu napsat deset dobrých básní a Vám jich chybí už jenom deset." Je to už dávno, netuším zda-li těch deseti dosáhnu ani nevím jestli jsem sáhla aspoň na jednu, ale často si na jeho slova vzpomenu.

Jak vidno dle Emmeta jich již deset máš, takže není, co řešit, navíc K.H.Mácha je dokladem toho, že stačí i jedna.

No a pak, že  se trochu neshodnem, Havlíček je rozhodně zajímavej, Pavla Řezníčka znám osobně, věnova mi knihu

svých povídek, ale faktem je, že mě taky víc bere to výtvarno, nejvíc mě dostala Toyen, no a Teige.

g morre, já nevím jak Ty, tohle je surrealismus, v tom případě by museli trpět všichni surrealisté, apropo básníci většinou

trpí.