Tvé další možnosti
Pomůžeme, poradíme
Dalo by se ledacos kriticky namítnout, třeba že se v básni příliš nabízí jednoduché rýmování atp.
Ale já dávám, u tvé textu, přednost povzbuzujícímu úsměvu. Snad že jsem podobně kdysi začínal.
Oba tvé texty mají v sobě nějakou sympatickou vlídnost a něhu, tak přeju prohloubení.
Bodovat zatím nebudu.
Dobře, jak myslíš, mě tohle dohadování se taky nebaví. Navíc tu nemá co dělat. je tu text a "poznámky k tomuto příspěvku", jak se píše výše. Jen mi přišlo, žes sem už naštvanej přišel, a to co od tebe následovalo zastírá úplně jiné důvody, než tento můj text. Můj dojem z toho celého, nic víc. Pokud ale nechápeš, podobně jako Lyryk, že zde se vkládají texty, pod nimiž je věcně napsáno "poznámky k tomuto příspěvku" a pustíš se hned do autorské polemiky, kde máš zapotřebí mi něco dokazovat a vytahovat ještě některé staré věci o tom, co jsem napsal u slovy "jednoho" tvého textu, ač jinde jsem psal naopak kladně, tak nevím k čemu to je. Píšeš svá přesvědčení o mém psaní obecně, o mém chrakateru, dozrálosti k něčemu, copak se nevidíš? K čemu tohle je? A proč pod dílem, které nechceš přece hodnotit, jaks napsal?K tomu jsou přece maily, fóra, schůzky...atp. To ti nenutím, takhle se na to prostě dívám a podle toho reaguji. Když jsi napsal, že nebudeš hodnotit můj text, debata se mohla odvíjet jinde a o něčem jiném, tohle bylo zbytečné. Když ti věcně napíšu, že za spojení "osobní metafyzika" by mně na fildě vyhodili, což je fakt z mých studií, ty naprosto primitvně vytáhneš, že se chlubím svojí vysokou. No, další už k tomu asi ani dodávat nebudu. Snad někdy, někde jinde.
Chováš se ne jako argumentující kritik, nebo přemýšlivý čtenář, ale jako vztahovačný namyšlený chudák, Egile. Naprostý zoufalec, který si ještě navíc myslí, že našel na tom co ti tu sděluji místa, kam se ještě zase dá trefit. Fis, ač je povýtce osobní a jedovatý až běda, měl v mnohém pravdu, bohužel. Ohledně ostnu - kdybys četl, jak dané polemiky vznikly, kdo se bez věcné argumentace hned pustil pod texty "mimo dílo!" do osočování, nebudeš tady opakovat tyhle řeči a la Lyryk. Ano, vadí mi, když např. domýšlivý velekritik Lyryk se přižene pod díla poněkolikáté s naprosto nevkusným osobním útokem, a nemá-li liter.kritické argumenty, blábolí podobně jako ty. A opět ono poučování, kázání, řeči o mé malosti, povrchnosti atp. Asi si potřebujete něco dokázat, hmm.
Ovšem jeho výpady jsou o něco prudší a tvrdší než tvoje. S čím sem chodíš ty? Koho a proč máš zapotřebí usměrňovat? Místo k dílu, rovnou k smyšlenkám o malosti autora. Nu, ani ty asi nemáš zrcadlo, aby sis prošel, cos tu poznamenal a proč.
Se svojí sofistikou můžeš víš co. Nabubřelost, nic víc. Až si zase spojíš dohromady nějaké spleteniny typu "osobní metafyzika" či třeba příště "poetická etika", už na to raděj ani nebudu reagovat, pane literární entito. Význam "osobní metafyziky" je blábol a na tom trvám. Můžeš mít básnické aj. symboly vlastních představ, snů a fantazií, které vložíš do psaní, můžeš zastávat filozofické názory, ale těžko můžeš "do toho co je za fyzikou", tedy do něčeho, co je spojeno s abstraktní podstatou bytí, co je výhradně filozofickým konceptem, přidávat něco osobního. To je jak "teologie mého marcipánu". Stačí se seznámit s tím, co to metafyzika je, s jakými pojmy pracuje. Se svými "statickými" výměry romantickými vize "básníka" - kde jsi na to proboha přišel? To ve své fantazii? - je to zas jen o tvých domněnkách, konceptech tvé hlavě. Nikde jinde to totiž netrůní.
A tohle už tedy bez úsměvu. Místo argumentů, výplody fantazie a útoky? Hmm, to ses předvedl, díky.
Bať, češtináři. "Prosímtě" píší někteří zahraniční studenti dohromady, to je jasný.
To, že pojem "ideologie" používáš v přeneseném slova smyslu se dá asi dopředu těžko poznat, pokud na to nic neukazuje. "Osobní metafyzika" (tak to snad je asi tvůj objev, nebo taky přenesený význam? V jakém smyslu přenesený jsem se ale nedozvěděl. "Ideologie" není osobní, stejně jako není osobní metafyzika, tak nevím co tím míníš. Mně by za to u zk z Ontologie (jejíž součástí byly otázky kolem metafyziky) v druháku vyrazili, kdybych se na filozofii pokoušel tohle razit, ale třeba to umíš nějak přiblížit. Ovšem "...v jehož jádru tkví - zde nevědomé - dogma"- to už ale fakt žertuješ, to opravdu nelze brát jinak než jako humornou vložku. "Systém - Osobní metafyzika - v jehož jádru tkví (nevědomé) dogma - to opravdu nemůžu brát jinak než jako pokus o "filosofické" šprýmy.
"Vyvstalá "otevřenost světu je tak čistou iluzí"... rovněž tak. To je plácání do vody "pojmů", abych si taky slovně zažertoval.
Jak myslíš, konstatuješ, tedy asi už VÍŠ.
Hovořím a píšu, rétoriku nechávám školským intelektuálům. Pokud jde o "ideologii", asi máme každý zcela jinou enycklopedii. Úplně stejně jako Lyryk neobratně používáš (podle mně) tento pojem bez jakékoliv opory. kde jsi četl jakou ideologii? Jednak to patří myslím do politologie, která mě nezajímá, nestrám se o ni, druhak ideologie je světonázorové a politické stanovisko, zatímco zde píšu a tvořím sám za sebe, nehledám žádnou oporu v ideologii, ať je jakákoliv.
Ohledně systematičnosti máš samozřejmě pravdu, ano, systematicky neuvažuju.
Používám slova, a to k vyjádření myšlenek, obrazů a pocitů - pojmy ať míchají jiní.
Opět jen opakuješ totéž, co Lyryk. A opět jako on, obecně, nevěcně.
Od tebe jsem žádný rozbor díla nečetl, tak nevím, o čem je tvá následná přednáška. Kdysi jsem studoval jak literární vědu, tak estetiku - ale asi jsem měl špatné profesory, neb jsem byl tupec - když máš potřebu mě tu poučit.
"Rozumuješ" značilo, že se vrháš hned do jakýchsi nafoukaných pouček, a já v tom cítím ne literární analýzu, ale školometské chytračení. Jen si říkám, že je zvláštní, jak ses s ním sem přihnala proč. je z toho cítí spíš naštvanost odjinud. A ten závěrečný proslov tady - to je ještě řeč, nebo encyklopedie míchaná s vlastním pomůckami - "intuitivně vstřebávaná mnohoznačnost" - "lešení slov" - co je to za jazykolam? To je tvůj způsob vyjadřování?
Dobře, Egile, a proč nenapíšeš rovnou, že tě něco z mnou napsaného zvedlo ze židle, jestli teda můžu vědět? Tvé tvůrčí principy jsou vidět v tvém díle, kde jinde? Nezaobíráme se přece hlubinně psychologickým rozborem jeden druhého mimo texty. Chceš snad tvrdit, že co vyleze jako dílo nevzniká z tebe? Také jaké koukání pod ruce - sleduji dílo a snažím se je citlivě vnímat (to citlivě znamená třeba i to, že mě něco pobouří, naštve). To, co se postupně rodí směrem k dílu, je podle mne tvůrčí proces, a to co vznikne dílem, je zrcadlo tvůrčího principu (nebo tvůrčích principů spíš) daného autora, nebo není? Pokud je pro tebe nejdůležitější intuice, jak píšeš, tak proč tak hrozně následně rozumuješ nad dílem, které si právě intuici žádá. A ty dodáš něco naprosto osobního, mimo dílo!, jako "duchovní malosti a nedozrálosti aurtora". Jak to, Egile, můžeš vědět, kam autor dozrál. Tohle jsi vyčetl z díla? Či jsi to také vytušil? A smím-li být zvědavý, na základě jakých signálů? Proč přenášíš svoje pochybovačné smýšlení "o díle" na mne? Pokdu mám určité básnické sebevědomí, které tě dráždí, jsou minimálně dvě možnosti. Buď lžu a předstírám všem tady, anebo opravdu vím a cítím v tom, o čem píšu a co zobrazuji. Tedy jsem toho zralý. Volbu nechávám na tobě.
Ohledně toho co tu od tebe následuje - prosím, pokus se o trošku odstupu, a podívej se pod svými texty tady na totemu, kolikrát jsem ti napsal, že mě tvé texty oslovují a kolikrát ti něco vytkl (subjektivně). Takže tolik ode mně o podsouvání. Pokud si chceš řešit fise, neřeš ho se mnou, nemáme (pokud vím) s ním žádné vztahy. Když tě něco neba, tvá věc, jen mi tu nekaž morálku, k čemu se nesmím a jak vyjadřovat.
Přesto trvám na hóódně širokém tolerujícím úsměvu.
Velmi jednoduše, základní náhled na to JAK PSÁT a KAM TÍM MÍŘIT nás dva (podle mého mínění a také cítění velmi odlišuje). Vycházím z některých tvých reakcí a z toho, jak se vyjadřuješ básnicky. Samozřejmě, že se můžu mýlit. Právě tedy "tvůrčí principy" jak píšeš, je to, co mezi námi nevykazuje shodu žádnou. A je velmi jednoduché vidět proč. To bych se zase ale dotýkal tvého psaní, a to já ne příliš rád dělám. Bylo to tu párkrát, ale reakci jsem cítil dost povýšenou, tak jsem toho nechal. Čtenářské kompetence si ponecháváš, či ne? Máš na ně právo, stejně jako můžu vyjádřit já polemickou odpověď.
Pochybnost nad svými texty občas cítím, ale to si týká hlavně formy a někdy taky "malé koncentrace na prožívané". Rozptýlenost. Ale také pak humornost toho, jak vážně jsem se bral. Občas je fajn dostat palicí, abych se viděl.
Ale už dost dlouho nejsem na pochybách pokud jde o zdroj, o přesah, který mě inspiruje. Tohle je milost, a věř či ne, vážím si jí, i když mi není zcela jasné, proč se mi jí občas dostává odkudsi. Vývoj je pro mne věcí osoby, to především, ne tolik hraní si na vývoj "pod vlivem někoho", jak jsem ostatně reagoval dříve na jeden text drfausta, doprávázený komentáři o "inspirovanosti". A tobě to klidně zopakuji. "Vývoj" jako kam? To, že použiju novou formu, či že se objeví nový obsah? Ale to je samozřejmé jako sny. Pokud najdeš ono "za", víš o zdroji, nač bys okukoval parádivce, kteří věří ve vlastní originalitu svých objevů pro světové básnictví? Spíš nevěří sami v sebe, v to, že pokud budou hledat v sobě do hloubek, dojít za své "ego", vše uvolnit, dojdou dost hluboko aby uměli vyjádřit to, co si přejí. A oč víc by mělo jít, než tímto oslovit druhého, čtenáře. Není na tom nic tak "ohromujícího", básníka jsem měl vždy přecitlivělou strunu, která může občas vydat nádherný zvuk, pokud je obdarována milostí a je pozorná. Stejně jako v mystice, báseň hodná vážnosti a lehkosti jde z hloubi sama, nepotřebuje "vývoj" - vývoj, je omyl ega, rozumování. Stejně jako v nejhlubších ponorech inspirace ze světa snů ad.
Tvůj obraz "zajímavého" je nudný pro mne, je to jako věky nedospělý sedět bázlivě u nohou mistra Holana a čekat na políbení "dospělosti", místo se prostě zvednout a říct třeba "já to vidím jinak".
Jinak: o zaslouženosti prostoty můžeš uvažovat jak myslíš, ale je to přece od tebe natolik spekulativní, jako někdejší planné žlučovité výkřiky seňora Lyryka. I kdybychom se znali celý život, těžko můžeš tak intimní rovinu u druhého označovat "nezasloužená". Pokory mám asi málo, to ale není tvá věc a už vůbec ne věc k posuzování v psaní.
Kategorické výzvy na konci tvého textu jen svědčí o tom, že kritika "fise" (ač značně provokativní, možná škodolibá a občas i krutá) nesla dost trefnosti. Jsi neuvěřitelně zahleděn do svých mínění, to mi přijde, opravdu. Jak si tu určuješ, pod mým textem, co smím a co ne. "vynech..."
Tvůj dovětek je vztahovačný až dost, takže... s úsměvem, pane básníku.