|
|
| U příspěvku:Muž v modrém |
cit-i-zen (Stálý) - 1.6.2015 > Tohle jsem také zkoušel:
Člověk v modrém
Pod lesními rohy listopadového odpoledne
hrabe listí člověk v modrém
dřevěnými hráběmi (jejich zuby jsou hřeby
nebo spíš kolíky). Před domem naproti
kluci hrají fotbal, stylem: „Musíte
začít znovu!“ Kulaté podkrovní okno
v zářivě šedém domě vyčkává jako tympány.
„Musíte začít...“ Brahmsovský den
plyne od valčíků k pochodovým rytmům. Tráva
zastřižená nahrubo jako vlasy Bruno Waltera
se vzpíná...
Ale Schuyler je strašně těžký.
|
| U příspěvku:#jsem žena? jsem muž? |
| cit-i-zen (Stálý) - 22.5.2015 > Tady někdo umí, kdo to asi je? |
| U příspěvku:#s rakovinou |
| cit-i-zen (Stálý) - 22.5.2015 > |
| U příspěvku:Proměny jara, jarní proměny |
| cit-i-zen (Stálý) - 20.5.2015 > Nevím. Mám rozporuplný dojem. Na první čtení se mi to zdá pracné, upocené, mám-li být upřímný. Jako by to stálo spoustu námahy a práce. A ty časté inverze jsou quasi poetický trademark. Vytvářejí dojem poetična. Ale když čtu podruhé, tak se mi zdá, to, co jsem pokládal za pracnost, může být preciznost - výstavba strofiky a vůbec průběhu té básně. Tohle je třeba opravdu povedená pasáž: "umí dunět až sladkobolně / a bublinami šifrovat / zprávy z kdesi zamčených let". Ale zase "Ten zapařený hon mízy" to mi přijde jako od nějakého Skarlanta či Honse. A u naásledujícího verše "zúzkostňuje už tak úzkostnou / matku prý měst" se nemůžu rozhodnout. Je to dobré nebo to spíš budí úsměv? A zdá se mi taky, že báseň směřuje k něčemu jinému, než k tomu, co jsem četl v poslední strofě. Tam narážím na zobecňující abstrakce "vrás skutečnosti", které se to snaží uzavřít, nalepit na to jakýsi otevřenější, vágnější konec. Ta báseň by ale měla končit spíš konkrétnějším obrazem, protože celá, zdá se mi, nějak zprostředkovává "drama jarních energií" kolem mluvčího básně. |
| U příspěvku:sen o jaru bude mým jarem |
| cit-i-zen (Stálý) - 20.5.2015 > Trochu podivné básně, ne? V druhé strofě první básně jsem byla fakt zaskočen, to byla past! |
| U příspěvku:György Petri: Úsměv |
| cit-i-zen (Stálý) - 10.11.2014 > |
| U příspěvku:neponocovala jsem |
| cit-i-zen (Stálý) - 10.10.2014 > kink> To je fuk, že je to ze starých věcí, ale duch vane nově! |
| U příspěvku:Vrátila ses… |
| cit-i-zen (Stálý) - 10.10.2014 > |
| U příspěvku:neponocovala jsem |
| cit-i-zen (Stálý) - 10.10.2014 > Pájo, ty seš báseň od básně lepší a lepší. Teda nemyslím to tak, že před tím by se mi to nelíbilo. Ale jaký je stupěn když je něco fakt dobré a potom to je ještě lepší? :-) |
| U příspěvku:Recyklace; v říši středu |
| cit-i-zen (Stálý) - 18.8.2014 > Skvělé, naprosto. Začíná to jak zvrhlá pohádka (text v kurzivě), ale promění se to v jakousi meditaci o Narcisovi (myslím báji o Narcisovi :-). Pro mě otvírací verš "v hysterických tělocvičnách / ptáci něco vržou" To je úžasné... |
| U příspěvku:hodně pršelo |
| cit-i-zen (Stálý) - 29.7.2014 > |
| U příspěvku:na plovoucí podlahu dopadla soustava bubnů |
| cit-i-zen (Stálý) - 25.2.2014 > |
| U příspěvku:Báseň |
| cit-i-zen (Stálý) - 25.2.2014 > |
| U příspěvku:Já tak rád |
| cit-i-zen (Stálý) - 3.1.2014 > |
| U příspěvku:Holky I. |
| cit-i-zen (Stálý) - 3.1.2014 > |
| U příspěvku:Kónická průrva v planetě Ňuna |
| cit-i-zen (Stálý) - 26.9.2013 > |
| U příspěvku:část cyklu Barrandeum - nové texty a nové verze |
| cit-i-zen (Stálý) - 23.8.2013 > Těším se, ale musím si to zkopírovat do wordu. |
| U příspěvku:Blesk |
| cit-i-zen (Stálý) - 13.8.2013 > Tohle zní skvěle: rozčleněna v organizovaný plech / mám své šrouby |
| U příspěvku:budu dělat že na tebe čekám |
| cit-i-zen (Stálý) - 13.8.2013 > Ta báseň úplně zpívá ( a dovedně to skrývá)! Ale on je gej.. |
| U příspěvku:Antropocén; satelitní čtvrtí |
| cit-i-zen (Stálý) - 13.8.2013 > Líbí se mi to. Je docela zvláštní jak je báseň rozlomená na dvě části. První dvě třetiny mi nabízejí téměř širokodechou verzi takové té vědecké lyriky ala Holub - je tam hodně příznačných "exaktních" termínů (samozřejmě cítím už všudypřítomný nádech ironie), vnímám to téměř jako náběh k eseji ve verších. Nicméně v závěrečné třetině se báseň ( s příchodem ich formy) přepne do téměř ajvazovského magického realismu - vážně se to trochu podobá (aniž bych samozřejmě mluvil o jakémkoi záměru či ohlasu) tím zvláštním mixem obrazů dávného, vyhynulého světa, který je spatřován v nejbanálnější současnosti, kdy na každém vesnickém dvorku najdeš atol. |
| U příspěvku:Obvyklé hrdinství (Ukázka) |
| cit-i-zen (Stálý) - 26.7.2013 > Pozoruhodné. Ten obrat k epice je čímsi příznačný pro dnešní situaci poezie. Ale celé si to musím přečíst vytištěné. |
| U příspěvku:
Modlitba skákacího panáka na sklonku zimy |
| cit-i-zen (Stálý) - 26.7.2013 > Napěchované napětím :-) ale vážně, zdá se mi to jako báseň nustálých přechodů, všechny krajinné nebo meterologické fenmény jsou tu jako by přistiženy v nestálých formách a zároveň brutálně demaskovány jako entity nadané téměř svobodnou vůlí. |
| U příspěvku:Modlitba skákacího panáka |
| cit-i-zen (Stálý) - 26.7.2013 > Skvělé. Zdá se mi, že to sestupuje skrze tón a některé reálie (přenoska na singlu) někam do matného dětství nebo puberty. Použití téměř mikuláškovské "krutosti peříček" (takhle bych si představil klišé velikánů) té básni dává dost sardonický ráz. |
| U příspěvku:Marsovský skluz v čase |
cit-i-zen (Stálý) - 26.7.2013 > Ano, Vůli a vytržení jsem samozřejmě četl. Nevím zda to nazvat obecným principem - mnoho autorů jistě spíš koná cosi jako soustředěnou meditaci, bez vytržení, kdy se postupně od jednoho fenoménu posouvají až k jakémusi završení. Nicméně, já píšu opravdu podobně jako jsi to popsal. Třeba Yellow Umbrela vznikla (první zpěv) po docela dlouhé krizi, kdy jsem se v určitém způsobu psaní zcela vyčerpal a završil ho. //
Co bych ještě poznamenal je to, že ona tvořivá vůle se může uvnitř píšícího manifestovat poměrně dlouho před tím než danou báseň skutečně napíše. Tak dlouho zkrátka básník vylaďuje pozornost k určitému jevu, že je s ním ve chvíli psaní prakticky hotov a pak už funguje spíš jako rezonanční deska. Otázka cizelování, a práce na básni je ale zásadní. Protože se škrtáním, vkládáním veršů a slov do jiného kontextu pak dochází k tomu, že i báseň začne znít odlišným témbrem než jak to bylo v onom prvotním vrhu, zjevení, epifanii (cokoli si vybereme). //
Myslím, že potom záleží vždy na fázi, ve které se daný básník nachází - buď bude chtít,a by jeho básně byly hutné, aby z nich neukápla jediná "kapka slova" navíc, i za cenu toho, že prvotní, nejasná intence dostane náhle cizí, jiné obrysy. Anebo je pro člověka důležité zachování prvotní intence i za cenu určité špíny, neřemesla, žvanění. Rizika číhají pro oba způsoby. Hutné básně se stanou po čase příliš dokonale vyšlechtěnými prázdnými schránkami, spontánní básně začnou být po určité době nudné a užvaněné. Takže je nutné najít jakýsi bod, ve které se obě tyhle "přímky postupů" setkají. |
| U příspěvku:Marsovský skluz v čase |
| cit-i-zen (Stálý) - 25.7.2013 > tichotam> Ahoj Tomáši, žádný ignorant nejsi, ano, ta námitka ohledně poslední strofy je relevantní. I příklad s Divišem beru. Chápu, že se čtenář nemá v poslední strofě čeho chytnout - o mýdle před tím nikde nebyla řeč, ta rétorická figura v závěru se bortí, nedojde k naplnění. Je ovšem samozřejmě otázka zda to považovat za nedostatek řemesla (k tomu bych se i klonil - je to nevysoustružené) nebo to přijmout za určitý mód, kde věci v básni jen plynou, rozpouštějí se. Zrovna tahle báseň je z období, kdy jsem uznával jen "první dobrou", tj. rychle, na jeden zátah se napíše text a pak už se s ním nic nesmí dělat. Je jasné, že tím bude ovlivněn (pozitivně i negativně). Jinak úsečka vs. ruce - v tom je pro mě velké napětí - např. ruce se mohu seskládat v jednu imaginární úsečku. Kdybych nechal obě množná čísla, hádám, že by se ono napětí vytratilo. |
| U příspěvku:Marsovský skluz v čase |
| cit-i-zen (Stálý) - 22.7.2013 > kranad> Máte pravdu, pane! |
| U příspěvku:Marsovský skluz v čase |
| cit-i-zen (Stálý) - 22.7.2013 > travail> Hm, miss O., to jsou docela nelichotivé přívlastky (byť hodně vtipné) - Zemanovské, odcházející socha avantgardy :-) A jinak metoda v téhle básni byla first thought, best thought. |
| U příspěvku:Marsovský skluz v čase |
| cit-i-zen (Stálý) - 22.7.2013 > Jonáš> Já věřím spíš v anachronismus v poezii, vím jak se ta současnost dneska skloňuje, ale taky moc nevím co to je, nemám u sebe pocit, že bych se jí blížil (Bouška nebo Borzič se dotýkají mnohem víc), spíš jsem chtěl, aby Praha v téhle básni působila jako New York, jako kdyby o ní psal O Hara. |
| U příspěvku:Sní jen o Americe |
| cit-i-zen (Stálý) - 29.4.2013 > anae> Jo, ješita jsem, nemám problém to přiznat. Nicméně na ten tvůj překlad myslím docela dlouho. Konečně jsem si totiž báseň přečetl v The Tennis Court Oath a viděl ji v určitém kontextu. Bez urážky (With all due respect) - myslím, že smyslu té básně moc nerozumíš, jistě rozumíš jednotlivým strofám, ale celistvá interpretace v tom překladu prostě není. Ashbery se totiž dost inspiroval různými detektivkami a podobnými camp příběhy (taky je pod pseudonymem překládal). A ta je druhá sbírka je skoro celá udělaná ze zvláštních variací na díla druhých, spoustu koláží, komixových inspirací, filmových headlines - jako by zahlédnutých koutkem oka. |
| U příspěvku:Sní jen o Americe |
cit-i-zen (Stálý) - 29.4.2013 > anae> Schválně, o čem podle tebe je tahle báseň? Smyšlený "americký individulismus" totiž pro svévolnou změnu množného čísla na jednotné nemá absolutně opodstatnění - to střídání hlasů (oni, on, ona nebo on) má v básni zásadní význam. Ta báseň je přece o nějakém páru zločinců-milenců ala Bonnie & Clyde jak utíkají Amerikou. Proto je v první sloce množné číslo a pak se těžiště přesouvá na muže, ale vypráví o něm někdo druhý, zamlčený subjekt - buď žena nebo druhý muž.
Na okraj - když se podívám na některé jednotlivosti překladu, zaráží mě, že mezi věcmi, které jsou přeložené adekvátně, jsou i zjevné lapsy ala - "A vrahův podnos popela". Podnos popela - co to prosím je? Česky je to přece popelník. |
| U příspěvku:Past na Brigitu |
| cit-i-zen (Stálý) - 25.4.2013 > Lyryk> Milý Zdeňku, děkuju! J. |
